Chce-li člověk naštvat mainstream musí vybočit z řady, dotknout se menšin, žen nebo našich spojenců. Diskuse k takovému blogu je lahůdka. Za pobavení ale nějaká ta nadávka stojí.
Vyrostl jsem v širší rodině s výrazným počtem žen. Do školy jsem chodil s převahou dívek. Na pracovištích byly ženy ve srovnatelném počtu, většinou v převaze. Netvrdím, že ženy znám, ale myslím, že k nim mám kladný poměr.
Ženy v mém okolí byly většinou svědomité, vyhýbaly se konfliktům. Zatímco muži umí hulákat i nějaká facka hrozí, ublížené ženy si spíš vždy odešly poplakat k přítelkyni a v krajním případě následně protivnici pomluvily v širokém okolí. Nevím, jestli například pro práci v politice to je nejlepší taktika. Občas jsem nechápal jak se mohou ženy nekriticky nadchnout a stejně nerozvážně nahněvat. Svoji velkou lásku se kterou mají dvě děti obratem zavrhnou, protože s tím primitivem si jen kazí život. Bylo mně už hodně let, když mě některé věci vysvětlila renomovaná psycholožka. Nejsem si jist, že při rozhodování o věcech veřejných je taková rasance přínosem.
Dnes se nedivím, že dívky se zamilují do chlapáka ze Súdánu, protože naši muži jsou bačkory. Můj kamarád, inteligentní, pracovitý a hodný kluk (s otcem vychovával svého bratříčka) měl problém oslnit dívku na rozdíl od uhozených donšajnů . Prostě myšlení žen je, řekněme, specifické.
A tak k srozumitelné námitce, že inteligentní a vzdělanou ženu musí urážet pokud jí někdo nabízí práci nebo funkci protože existují kvóty, se přidávají ještě argumenty psychologické. Bude dostatečně kritická pokud se zamiluje do oponenta? Bude dostatečně objektivní když se bude muset srovnat s ženskou kritikou?
Ženy v mém příbuzenstvu měly velice významnou pozici. Dědeček byl hlava rodiny, ale běh věcí řídila babička. Stejně matka, i když otce silně respektovala. A on ji za to na rukou nosil (dokonce na jedné ruce, měl na to). Ale vzpomínám si, že vzájemná spolupráce trochu připomínala hru:
„Tatínku myslíš, že to mám udělat TAK nebo ONAK?“
„Udělej jak myslíš maminko.“
„Co například TAK?“
Dobře, udělej to TAK.“
„Ale tatínku, napadlo mě, jestli by nebylo lepší ONAK?“
„Tak udělej ONAK.“
„Ty to tatínku stejně nejlíp rozhodneš.“
Tatínek se mohl přetrhnout aby mamince vyhověl. Mělo to ovšem i své nevýhody. Například v sobotu a neděli se pravidelně vrhl umýt nádobí. A já jsem musel utírat.
Kvóty pro ženy jsou stejně nesmyslné jako kvóty pro studenty, kvóty pro cizince a prostě jakékoliv škatulkování. Ve skutečnosti vždycky je to na úkor někoho jiného. A obvykle i na úkor věci samotné.
(Tak jsem se nakonec těm kvótám přidělování migrantů vyhnul.)
