Ačkoliv je po volbách, aktivita zúčastněných neutuchá. Byla by to jistě škoda, když si ji okoukané osobnosti cvičí léta v parlamentu, v tisku, televizi, rozhlase i na Síti. Trochu to unavuje.
Doufám, že v zájmu autentičnosti budou nyní správci blogů tolerantní. Slibuji, že se budu krotit. Všiml jsem si totiž, že politici se nesnaží řešit aktuální problémy, ale chtějí sabotovat jakékoliv jednání, a to ještě se specifickými komentáři. V politice totiž platí, že buď bude po mém, nebo nic. Jednat budu jen s tím kdo se mně přizpůsobí. Shodu nachází parlament hlavně při jednání o svých platech a odměnách, soudci se soudí o své peníze, na ostatní není čas. Občas je nutno přilepšit státním zaměstnancům, policistům aby byli poslušní, armáda taktéž, bez schopných a spolehlivých úředníků by i komunální politika skončila v několika dnech, snad jen učitelé jsou trochu upozaděni. Jejich vina. Jsou málo agresívní. Kdyby začali učit například marxismus, jistě by se vyplatilo přesvědčit je pár tisícovkami navíc, aby se zařadili.
Místo konstruktivních řešení se rozmohlo útočení. Označuje se to jako negativní kampaň. Starší generace tomu nerozumí, dřív se tomu říkalo hulvátství. Oponent je v lepším případě marxista, fašista, xenofob, Putinova pátá kolona, kágébák, komouš, (přitvrzujeme) anarchista levý nebo pravý (!), a protože příliš cizích slov se špatně konzumuje, tak je častěji blbec, hovado, dobytek, atd. Nepoužitelná jsou slova teplouš nebo děvkař. Originálnější „elity“ používají i termíny zvukomalebnější jako řiťolezec, je v bruseli a podobně. Prostě sprosťačí se na všech scénách. Kdybych chtěl urazit dlaždiče, použil bych historický příměr „naše „elity“ jsou sprosté jako dlaždiči“. Jenže dlaždiči si to nezaslouží. A to jsem ještě nezmínil slovník internetu. To je teprve požitek.
Nemyslete, že mám s touto mluvou nějaký problém. Když už nemohu číst a poslouchat zmíněné výplody tzv. celebrit, odejdu do blízké hospůdky a relaxuji. Tam se štamgastům neříká ty seš idiot, zkurvysyn ani jinak podobně. Tím spíš se to neříká cizím, natož personálu. V hospodě celebrity nejsou.
Je to zvláštní. Bývaly doby, kdy se mezi elitami četly knihy o společenském chování. Mluvilo se vybraným jazykem. A bylo tomu tak i v dobách, kdy ke zdravému selskému rozumu stačilo přibrat čtení, psaní a přiměřenou znalost cizího jazyka některých spoluobčanů. Muži se prezentovali jako páni a ženy jako dámy. Bádal jsem, proč to je jinak. A objevil zajímavou skutečnost. Vzhledem k obrovskému rozmachu informací stačí, aby se nějaká parta rozhodla označovat jako „elity“, a je to. Kdejaký šašek se může vyslovovat k čemukoli, komukoli, hlavně když je to náležitě sprostě. Protože patří mezi „elitu“.
Skutečné elity (bez uvozovek) člověk nevidí, neslyší. Protože ty pracují ve svém oboru, vymýšlejí, píší, hrají, objevují, konstruují a vyrábějí věcičky, které přetváří svět. Na sprosťárny a hrubé útoky na spoluobčany nemají čas.
Prostý lid se nad tím příliš nepozastavuje. Svým politikům ve vládě i mimo ni, jejím propagandistům a přisluhovačům vzkazuje jediné: „Jděte už konečně do brusele.“
