Předsevzetí

Na Nový rok si dáváme předsevzetí. Chceme cvičit, hubnout, nekouřit a další hodnotné a většinou opakované závazky. Ale státu stejně kvalitní předsevzetí chybí, tedy politickým stranám. A to budou volby. Volby jsou totiž stále.

Jeden moudrý, dlouholetý člen strany mně prozradil: „My stále volíme.“  Na dotaz po dalších aktivitách nad odpovědí dlouho přemýšlel. A tak mě napadlo, nabídnout seznam předsevzetí, které by si některá z politických stran mohla dát do programu. Když ne hned, tak příště. Žádná velká slova, žádné nadčasové úvahy, jen drobné činy, konkrétní a uskutečnitelné. Jen to co bylo odposlechnuto na místech, kam politici nechodí.

Tak třeba ministerstvo školství by mohlo přemýšlet jak zabránit absolventům vysokých i středních škol v odcházení do zahraničí. Mizí absolventi těch nejprestižnějších. Obávám se, že jejich nedostatek změny v základních školách (inkluze) nevyřeší. Nezbavují se tak pochybné elity skutečné inteligence? Vyspělý svět vykrádá talenty už po staletí. (Mateřské země vytěžovaly své kolonie nejen materiálně.) Rozumní podnikatelé váží možnost zvýšení kvalifikace na odpracování určitých let pro firmu přímo ve smlouvě.

 Ministerstvo vnitra by mohlo směrovat útvar pro cenzuru na veřejnoprávní média. Protože co se tam někdy člověk dozví je zarážející. Veřejnoprávní televize omezí vysílání na jeden, státem placený zpravodajský kanál.  Stejně nemá co vysílat, nebýt půl století starých pořadů. Tvorba se nestane kvalitní jen proto, že budeme chrlit seriály a detektivky, soutěže a pořady o vaření.  V krajním případě by mohla ve spolupráci s ministerstvem školství zřídit jeden vzdělávací kanál. BBC a DW mají na rozdíl od nás hodnotných pořadů dost.

Nová vláda by se měla zavázat, že sníží počet zaměstnanců státní správy. Ti zbývající rychle a rádi objeví, kde dělají zbytečnou práci. Uleví se velkým i malým podnikatelům, o řadových občanech nemluvě. A ty úspory! Snižování počtu by mohlo začít v parlamentu. Jako cílový stav by se mohla použít statistika absence na zasedáních.

Svého času bylo školství a kultura jeden rezort. Také mu patřila ochrana přírody a památek, stejně to je součást kultury. Dnes na to máme ministerstva tři. Výborná šance jak ukázat racionální a úsporné řízení státu.

Pár drobných by se dalo ušetřit zrušením odměn pro politiky končící ve funkci. Neznám firmu, která by uzavřela smlouvu na dobu určitou a po splnění úkolu vyplatí půl milionu. Poslanci a senátoři jsou voleni na volební období a ne na věčné časy. Předpoklad byl, že se vrátí na původní pracovní pozici. Takže jakékoliv další bonusy jsou víc než podivné.

Zrušit tiskové mluvčí. Ne proto, že bych proti nim něco měl, ale proto, že když se jedná o nepříjemné vysvětlování, měl by mluvit nejvyšší nadřízený. Ať veřejnost slyší a vidí, jak se tváří.

Je otázka jaký pracovní výkon podává člen strany, funkcionář okresu, člen ústředních orgánů strany, starosta a senátor (příklad) v jedné osobě. Takový jedinec je vděčným objektem pro vědu. Nespí, nejí, nesou…(to není vyloučeno), prostě ideální robot. Nemluvě o faktu, že mocný spolek blízkých příbuzných, přátel a jejich přátel a příbuzných se jmenuje mafie.

Důkladně prozkoumat, kam jdou peníze na neziskový sektor. Co si máme povídat? Kritizuje to kdekdo, ale neziskovky mají zřejmě dobré konexe. Obdoba osvědčené praxe, že (nejen jihoamerický) diktátor lidi okrádá a jeho žena se věnuje charitě?

A co kdyby zahraniční firmy místo vykupování majetku opravdu investovaly, a vydělané prostředky vkládaly do rozšiřování výroby a zaměstnanosti na našem území?

Sociální program by mohl být štíhlejší, kdyby lidé měli práci a nemuseli být odkázáni na pochybnou pomoc státu. I když hodit někomu pár korun je podstatně jednodušší. Stát neřeší bydlení, stát platí podnikání s ubytovnami, stát neřeší nezaměstnanost, stát platí příspěvky zaměstnavatelům.

Konečně i v rodinné politice by bylo dobré napravit stav, kdy stát podporuje kde koho, místo aby podporoval stabilní rodiny, které se samy starají o své děti. Nedivím se, že mladí raději žijí na hromádce.

A to jen pár příkladů. Věřím, že každá solidní strana zahájí širokou vnitrostranickou diskusi a přijde s dalšími a lepšími.