Člověk se stále musí učit. Každý den pozná něco nového a lépe pochopí dosud skryté souvislosti. V určitém okamžiku prokoukne.
Historie nikdy nebyla mým koníčkem. Nebylo mně jasné jak to dělali Staří s jejich demokracií do doby než mně došlo, že něco jiného je dělat demokracii na agoře v městečku a něco jiné ve sjednocené Evropě. Nemohl jsem pochopit, jak mohli vzdělanci podlehnout čarodějnickým procesům než jsem blíž poznal lidskou povahu na vlastní kůži. Nemohl jsem pochopit fašismus, znárodnění, normalizaci. Bylo a je toho mnoho k (ne)pochopení.
Jako většina z nás sleduji zpravodajství. Občas i komentáře přečtu. Je to masochistický zážitek. Lupiči přepadají banky i osamělé stařenky. Úchyláci přepadají malé děti. Krádeže, loupeže, a podvody jsou na denním pořádku. Policisté loví a soudci soudí. A osvobozují, případně pouštějí za dobré chování. Ačkoliv každý vychovatel ví, že mezi námi jsou jedinci kteří se bojí jen silné ruky.
Horší je jiná, méně nápadná stránka zločinu. Podnikatel vybere od lidí zálohu na domy a nestaví. Cizinci falšují ochranné známky. Prodávají se zkažené potraviny. Jiní nabízí lichvářské půjčky. Další podvádějí na daních. Cenné věci se podloudně vyvážejí do ciziny. Krade se na objednávku.
Znám několik poctivých živnostníků kteří jsou k zákazníkovi slušní, ochotní, vstřícní a neokrádají ho. Všichni si stěžují, že pokud chtějí větší zakázku třeba od města nebo větší firmy, musejí dávat všimné. Dobrý prý je například malý raut pro kompetentní úředníky. Nebo dárek ve formě notebooku, nebo studijní cesta k moři v plné sezóně. Setkal jsem se na dovolené s celou rodinou na „služební“ cestě. Prožil jsem hezké a dlouhé chvíle s podnikatelem, který se po delší emigraci vrátil podnikat domů. Vyprávěl, že mimo svou firmu (poměrně velkou) vlastně vůbec nic nemá. Bydlí i s rodinou ve firmě, jezdí ve firemním autě, topí firemním plynem a svítí elektřinou. „Makám jak šroub, jen si musím dát pozor aby mně každý rok zbylo pár set tisíc na pořádnou rodinnou dovolenou“, řekl ten milý muž. Ale ani on nepochopil, proč se divil úředník banky když projevil obavu jestli úvěr nabízený vyšší než požadovaný bude schopen splatit. „A vy ho chcete splácet?“, naznačil úředník nenápadně. Jedinec zvyklý na korektní způsoby v zemi odkud přišel se zřejmě diví dodnes.
Znárodnění někteří označují jako vrácení majetku všemu lidu, někteří přímo jako krádež. Ve světle současného dění se spíš hodí oblíbený socialistický eufemismus „přemístění“. Představme si, že všichni ti dnešní Úspěšní, o kterých nevíme jak mohli jeden den získat padesát milionů a do měsíce z nich nadělat sto, všichni ti, jejichž majetky jsou neznámé, všichni ti, kteří vlastní cenné papíry na doručitele a další podobní budou jednoho dne vystaveni obchodním praktikám jiných Úspěšných. Jistěže budou mluvit o krádeži, jistěže se budou dovolávat práva které sami zavedli, ale nebude to nic platné. Jak nás historie učí, ke každé nové zbrani se objeví zbraň dokonalejší. Je jen otázkou jestli tomu nechat volný, tržní průběh v mezích stávajících zákonů nebo provést efektivnější převod podle zákonů právě vytvořených na míru. Konečně ať říká kdo chce co chce, v historii lidstva jsou takové transformace samozřejmostí.
