Autorita může být různá. Pro mimino je tatínek autorita tak nějak automaticky, a vydrží to až do puberty. Pan šéf je autorita než přijdete na to, že mimo pracovní stůl je blbec. Tak vidíte. Ale jak se orientovat?
Kdysi jsem četl vtipnou radu. Jestli se chceš studentíku zbavit obav ze „zlého“ pana profesora, představ si ho v podvlékačkách. Najednou pochopíš, že to je jen obyčejný člověk. Já jsem přitom míval zcela konkrétní představu, jak úctyhodné autoritě kouká z nohavice tkanička od podvlékaček.
Dnes profesoři podvlékačky nenosí ale metoda je stejná. Asi znáte seriál Comeback. V jednom jeho dílu si Iva přestavuje nahého Lexu na trampolíně. Mistrovsky zahrané prožití této představy ve tváři Ivy je nezapomenutelné. Zkuste si představit nepříjemného nadřízeného nahého na trampolíně. Fakt hustý.
Prostě přestaňme baštit profláknuté neumětely. Copak jste si nevšimli všudypřítomného propagandistického primitivismu? Tak několik příkladů.
Každý z nás má nějakou zálibu. V supermarketu někdo kouká po buřtech, jiný po láhvi, další po zlevněných mobilech. Ale pokud chce moderátor podpořit dotace pro filmový průmysl, pozve filmaře. Kdyby totiž pozval biathlonisty, pak ti by s navýšením dotací pro český film nesouhlasili a chtěli by dovážet víc sněhu ze Skandinávie. Proč si přidělávat práci, když chci národ přesvědčit o nutnosti dotovat zrovna film. Zítra budou na programu přistěhovalci, tak si pozveme pracovníky neziskovek. Nikoho jiného! Hokejisté budou diskutovat o stavbě stadionů a divadelníci o potřebě nových divadel. Televizní pracovníci budou chtít zvýšit poplatek za televizi, soudci si zvýšení platu přisoudí sami.
Řekněme si to na rovinu. Vyváženost v médiích nefunguje stejně jako v životě. Každý prosazuje především to, co sám potřebuje. Jak prosté. Nezapomínejme na to. Proto vždycky, když budete slyšet nějaký zaručeně a jedině „správný“ názor tak si zjistěte, jakou kvalifikaci odborník má, a hlavně čím se živí. Hlavně nezbaštit všechno co je zrovna na tapetě. A je to.
