K tomuto zamyšlení mě vede čerstvá informace, že český stát už letos zaplatil přes 70 milionů za chyby úředníků. Český stát je hodný.
Když vám instalatér špatně utěsní topení a vy si vyplavíte byt, budete žádat nejen opravu zdarma, ale také náhradu za vzniklou škodu. Pravda, máte pojištění, ale proč nepohnat k odpovědnosti fušera.
Když máte podezření na chybu v léčbě svého partnera nebo dítěte, budete žalovat lékaře, nemocnici a donekonečna se soudit.
Je to divné. Když špatně rozhodne státní úředník, dostanete náhradu na státu. Stát vás odškodní, na zaměstnance udělá tytyty, a vám zvýší poplatky za cokoliv (aby na to měl).
Bude-li vám lékař léčit průjem místo úplavice, bude oheň na střeše. Soudce odsoudí lupiče na deset let a odvolací soud to změní na podmínku. V dalším stání dostane gauner let osm a vyšší instance to změní na dva roky. Krásné povolání.
Ale tak dobrých profesí je jen několik. Všechny mají jedno společné. Hmotná, trestní zodpovědnost veškerá žádná. Pokud politik vyvolá třetí světovou válku ponese maximálně politickou odpovědnost. Což mu je jedno, plat ani odměny vracet nemusí.
Vzpomínám, že v příbězích prof. Parkinsona je mj. vysvětleno, proč se vláda dohodne na investici do jaderného reaktoru během pěti minut, ale o nákupu toaletního papíru diskutuje hodinu. Protože tomu prvnímu nerozumí, zatímco cenu toaleťáku zná přece každý.
Připočteme-li k tomu, že prominenti si svá místa rozdělují na věčné časy, pak se nedivme. Takový politik po dvou volebních obdobích netuší kudy se jde ze Staromáku na Hrad. Nechodí totiž pěšky. Proto musí v politice vydržet až do důchodu, kdy jej s demencí odsunou do LDN.
A podle toho to vypadá.
