Nejsem kompetentní rozhodovat kdo může za jejich patovou situaci. Pouze nemohu přehlédnout, že jde o vhodný příklad současného systému, a to nejen našeho, ale světového.
Chybí peníze na provoz? Zavřete toho, kdo situaci zavinil! A hlavně ať škodu napraví. Možná že se s ním svezou i kontrolní orgány, možná i někdo další. Řešením není přidat další peníze. Zaplatí je snad ministryně, ředitelka Klokánků, hospodářka? Kdo vlastně?
Poškozený pacient žaluje nemocnici. Nemocnice za nic nemůže! Chybu udělal konkrétní lékař nebo lékaři. Poškozený podezřelý žaluje stát za neoprávněnou vazbu! Stát za nic nemůže. Chybu udělali policisté, státní zástupci, právníci. Potrestat a nahradit! Jenže ono to nejde. Protože dnes je možné žalovat stát o škodu způsobenou soukromé osobě za překážky v podnikání i v případě, že původní podmínky se ukázaly jako evidentně podvodné. A to dokonce i mezinárodně. Místo toho aby byl potrestán ten kdo uzavřel původní smlouvu. A odsouzen k náhradě škod!
Bývaly časy, kdy společnost měla tři vrstvy (třídy). Nejchudší, nejbohatší a střední třídu. Fungovalo to, protože největší a nejdůležitější byl ten prostředek. Lidé vzdělaní, pracovití, úspěšní, perspektivní. Euroatlantické civilizaci a po jejím vzoru i zbytku světa se daří likvidovat právě střední třídu. Živnostníky, lékaře, učitele, vědce. A oni to trpí, protože jsou rádi, že ještě nepatří mezi absolutní chudinu, bezdomovce a žebráky. Zatím. Občas vrchnost poštve takticky veřejnost proti šmejdům. Úspěšně tají, že největší šmejdi jsou banky, které si u vás půjčí peníze za nic a když mají půjčit vám, nekřesťansky si naúčtují.
Politici nesou pouze politickou odpovědnost, instituce hradí škody z vašich peněz, peněz vaší ženy, vašich dětí. Když to nestačí zvýší daně, zavedou poplatky za vzduch a cokoliv. Vyplácejí se odměny za špatně vykonanou práci (předpokládal bych, že každá pracovní pozice má přesně určené povinnosti). Podle zásady: „Dejte nám prachy, my budeme vládnout.“
