Sněmovna schválila zákon o střetu zájmů. Proč ne, jenže stále to není to pravé ořechové. Připravte si pozměňující návrhy.
Tak především, na základě desetiletí osvědčené praxe už určitě existuje několik variant jak ten zákon obejít. Od toho zákony v právním státě jsou – aby se obcházely. Hlavně ovšem není kompletní.
Snad by měl zahrnovat i politiky všech úrovní a jejich aktivity. Každý si musí všimnout, jak starosta, (primátor, hejtman) je radním, hejtmanem, poslancem nebo senátorem. Sedí v několika dozorčích radách za pár desítek tisíc měsíčně. Občas poskytuje lukrativní služby právní, poradenské, propagační. Samozřejmě také může mít menší firmu. Nabízí se otázka, jak to všechno stihne. Kdy a kde vlastně pracuje. Je samozřejmě možné, že někdo si k osmihodinovému zaměstnání vezme ještě čtyři hodiny odpoledne, něco v sobotu a o svátcích. Ale nedá se dělat moc a hlavně ne dlouho.
Politici ovšem intenzívně pracují. Určitě velmi intenzívně, když netuší, že obědy v poslanecké jídelně jsou bez daně. Tímto objevem se bulvár ztrapnil, protože to ví každý kdo občas projde Prahou. V Čechách se totiž nic neutají.
Už pětadvacet let ministři nechodí na schůze sněmovny z důvodu pracovního přetížení, i když jsou poslanci. Hejtmani vezmou služební vůz… ale vždyť to nemá cenu. Nějaké ty stranické funkce navíc jsou nutné, protože jinak by je kamarádi na kandidátku nenavrhli.
Zákon tedy není úplný. Jenže taková je doba. Firma raději nutí dělat zaměstnance přesčasy za mizernou mzdu než by přijala dalšího zaměstnance. Proč dávat práci, když sociálky platí stát. Stará moudrost říká, že poctivá práce je nejhorší způsob jak přijít k penězům. Lepší jsou odměny, příplatky, náhrady a bokovky.
A jede se dál. Hlavně když se o tom může hodně dlouho jednat.
