…i kdyby na sůl nebylo. My Češi jsme známí svým humorem a tak se ve štěstí a spokojenosti dožíváme vysokého věku. K tomu nám dopomáhají i naši představitelé.
Slyšel jsem vstup čelního politika ČSSD, který nastínil světlou budoucnost strany orientací na mladé a „odstavením“ krajských kmotrů. Problém nastínil odvážně, protože nejvyšší vedení strany je generováno právě z krajských kmotrů a je na místě obava, že noví kmotři budou likvidovat ty staré. V této souvislosti je podpora mladých divná, zřejmě jde o mladé padesáti- a šedesátníky. Přesvědčit ty úplně nejmladší absolventy o světlé budoucnosti v době zmatené oborové struktury našich škol a následné nezaměstnanosti nebude snadné. Není to legrace?
Nejvíc mě ale pobavil nápad s celostranickým referendem. Takové tu už jednou bylo a přes jeho jednoznačný výsledek tehdy svého kandidáta (M. Zemana) „zazdily“ právě tehdejší a tedy i nynější stranické špičky. Obzvláště vtipné je to od člověka který opakovaně nepodpořil stejného, svou stranou opět preferovaného prezidentského kandidáta. Asi tušíte, kdo onen progresívní politik je. Konečně není v tom sám. Také razantní a radikální hlášky současného ministra zahraničí je milé poslouchat. Myslím, že i ve světě se mohou utlouct smíchy. I on patří mezi ty táborové řečníky kterým při nejlepší vůli nemohu věřit. Ještě pořád to je legrace?
Není. Kdybych mohl radit (jako že nemohu – nebyl jsem v sovětském svazu), doporučil bych zakázat příští kandidaturu všem současným funkcionářům minimálně od krajské úrovně. Protože staré psy novým kouskům nenaučíš. Pak by se snad něco dalo dělat. Protože dvacet procent preferencí je na vládní stranu opravdu, ale opravdu hodně málo.
