Původně jsem chtěl psát na téma techniky. O spotřebiči kde kontrolka nesignalizuje nabíjení ačkoliv by měla, o dalším kde svítí i když je vypínač vypnutý, o nespínajících termostatech a dalších potěšeních (značkových) spotřebičů naší domácnosti. Ale pak mně došly souvislosti.
Problém(?) jmenování profesorů dospěl ke kompromisu. Adepti dosáhli toho jediného co jim z autority zbývá. Přemýšlím o dobách kdy bylo profesorů jako šafránu (mnohé katedry vedli docenti a ani těch nebylo přespříliš). Vzhledem k počtu vysokých škol by můj dědeček řekl, že dnes je profesor každý kdo má do p… díru. Není divu. Dítka školou povinná špatně mluví, ještě hůře čtou a počty jsou pro mnohé vzdělance neznámý kontinent. Na kdysi výběrové střední školy se berou čtyřkaři a to prosím byly učňovské obory kde jste se nedostali se známkou horší než dvě. Soukromé školy si drží studenty dobře platících rodičů. A úroveň vysokých je značně rozdílná, o mezinárodním srovnání nemluvě. Takže z té parády zbývá už jenom slavnostní jmenování. Pokud možno po kariéře na škole druhé kategorie ovšem s platností v celém vesmíru.
Koho to zajímá!
Současný systém, kde je nutno pečlivě podporovat inflaci, kde veškeré zboží je vyráběno za účelem rychlého obratu je pochopitelná i inflace ve vzdělání. Poučili jsme se ve světě kde je možno vystudovat etnografii se zaměřením na vymřelý kmen Pygmejů a pak úspěšně prodávat přikrývky. Věci se neopravují, ale vyměňují. Lidé jsou spotřební materiál.
Asi by nás to mělo zajímat.
Sedím a modlím se za své lékaře. Aby neodešli do ciziny, aby mně přežili kluci zlatí. Protože mně moc pomohli a určitě je ještě budu potřebovat. A to mě opravdu zajímá.
