Tak už došlo i na známého reportéra. Prý svým jednáním dohnal jednoho člověka až k psychickému zhroucení. Dá se tomu věřit?
V žádném případě nemohu jmenovaného reportéra soudit. Do problému nevidím, nebyl jsem u toho a nemám sebemenší důvod podezírat. Za vyvolání podezření mohou zcela jiní.
Krásně to dokládá akce „Dalík“. Smečka novinářů prý čekala celý den na známého lobbistu. Přesně řečeno na jeho nástup do vězení. Zvláštní. Nemohli čekat nic jiného, než že vystoupí z auta a přejde ke dveřím. Zvláštní. Už předem tušili, že přijede na poslední chvíli. Zvláštní. Dalo se očekávat, že nebude mít chuť vybavovat se a už vůbec ne do mikrofonů a kamer. A přesto tam celá tlupa usilovně pracovala. Výsledek: Ani slovo. Jak vši v kožiše – tak se to říká, ne? Nebo klubko hadů. Nebo jako hyeny. Nepomlouvejte hyeny! Loví stejně jako novináři. Ale podle pestrosti výše zmíněných frází je vidět, že v této zemi máme s podobným jednáním bohaté zkušenosti.
K podobnému chování je nutno několik předpokladů. Za prvé čtenáři chtiví drbů, špinavostí, osočování. Za druhé dobré platy těch na druhé straně. Za třetí…
Přemýšlivého čtenáře by muselo trknout neustálé dotírání reportérů na odsouzené, se stále stejně trapnou otázkou: „Litujete svého činu?“ Je zbytečné hodnotit inteligenci tazatele. Co asi čeká za odpověď? I když se mohu mýlit. Možná nejlepší odpověď je: „Nelituji!“, protože pak má ten pachatel velkou šanci na psychiatrickou nemocnici a tím pádem i beztrestnost. Tak to u nás chodí.
Pro tentokrát to odnesl pan Klíma. A určitě nebude poslední.
