Prožil jsem život doslova mezi lidmi. A když říkám mezi lidmi, nemyslím tím desítky ani tisíce, ale spíše desetitisíce lidí se kterými jsem přišel do užšího kontaktu. Přesto občas nestačím zírat.
Moudří vysloví výrok, na který se nedá zapomenout. Nejsem sběratelem frází, ale slova pana Wericha, Horníčka, Kopeckého a mnoha dalších se nedají zapomenout. Mám rád i výrok Miloše Formana: "Socialismus je zoo, kapitalismus džungle". Mé životní zkušenosti tlumily naivní nadšení po sametu: „To nemůže fungovat“. Protože známe své pappenheimské.
My totiž chceme svobodu, individualitu, ale pro jistotu někoho nebo něco za zády (v originále to zní jinak). Správný sólista si vyjede mezi lední medvědy a v nouzi zavolá jednotku rychlého nasazení. Dívenka vyrazí mezi lidojedy a v nouzi spoléhá na pomoc prezidenta. Prostě vlastní zodpovědnost se nějak vytrácí. Chceme tržní kapitalismus a divíme se když nás někdo trhne. Odmítáme přiznat, že jsme naletěli sami o své svobodné vůli.
Tyto řádky iniciovala zpráva z dnešního dne o ostrém střetu mezi herci a televizí ohledně dabingu. „Překlad“ pravidel udělali herci hezky. Já doplním jen ukázku jak by pravidla přeložil zaměstnanec – jedno jaký. Zkráceně.
- Prima chce vyrábět dabing v kvalitních studiích.
H: Když budeme zlobit najdou si jiná studia.
Z: Trhněte si nohou herci, já jsem to zažil několikrát.
- Prima chce hledat talenty v regionech.
H: Pražští herci budou muset jít s cenami dolů.
Z: No a? Když potřebuje supermarket noční, pracuje se bez příplatku. Chcete nějaké výsady?
- Prima chce dbát na kvalitu.
H: …ať si ti nenažraní komedianti nemyslí, že to stojí jen na nich.
Z: Ber co ti dávají a nebo jdi na pracák.
Nedá se nic dělat. Zdá se, že tržní prostředí dolehlo i na herce. Nakonec aby podpořili odboráře.
