Metanolová aféra probudila Česko z informačního smrádku. Otrávených a mrtvých přibývalo a kdoví, jestli má případ konec. Objevily se totiž protesty pijáků (piják, který se bez skleničky neobejde je alkoholik) a nejen to.
Další mrtví se postupně začali odbývat číslovkou bez většího komentáře. Zato se ozvali hostinští, kterým ubývaly zisky, výrobci tvrdého alkoholu, ti dokonce uvažovali a možná ještě uvažují o kompenzacích ze strany státu. Prostě kšeft je kšeft a v zemi která se hrdě umisťuje na jedné z předních příček ve spotřebě alkoholu vůbec je tlak na odbyt ze všech stran pochopitelný. (V této souvislosti mě napadá, že kdybychom povolili střelbu na ulicích tak by stoupla výroba střeliva. A trh by si opět polepšil.)
Chybí zprávy o tom, jak vidí orgány činné v trestním řízení vinu výrobců, distributorů a prodejců. Metanol je jed, to ví každé jen trochu odrostlé dítě (také to je na nádobách výrazně označeno) a pokud šlo o míchání za účelem zisku, tak to je vlastně zabití a obohacení. Řekl bych loupež. A původci problému jsou ještě ke všemu masoví vrazi.
Důležitější je ale kampaň za urychlené obnovení prodeje a spotřeby. A nejen do řad našich domácích konzumentů. Premiér se zlobí na Slováky, že českému lihu nevěří. Premiér a představitel strany která preferuje svobodu jednotlivce radí cizímu státu jak se má chovat. V tom jsme borci. Být na místě slovenského premiéra, tak ho pošlu… víte kam.
I proto musíme víc pít – nakupovat a konzumovat. Naši ekonomové totiž jako jedinou záchranu skomírající ekonomiky vidí zvýšený prodej všeho. Alkohol je pro tuto strategii zvlášť vhodný. Někteří politici jdou sami příkladem. Kořalka má samá pozitiva. Úsporné balení, vysokou daň, veselé ochmelky, včas umírající alkoholiky a vůbec veřejnost remcající proti státu jen v hospodách. Negativum je snad jen jedno. Pan primář Nešpor zřejmě požádá o přeložení na sousední oddělení jako pacient.
