Kdo je/není nepříčetný

Zdá se, že násilných trestných činů přibývá. Ze zpráv ovšem vyplývá hned po pár minutách, že nejde o žádné teroristy, ale vzácně o nehody, častěji o nepříčetné pachatele. 

Takové hodnocení by mé pozornosti určitě uteklo. Jsem zvyklý na pětkrát, desetkrát trestané recidivisty. Osobní rekord ve sledování je, tuším, osmadvacetkrát. Nevzrušuje mě to, pokud bychom tady v době celkem nedávné neměli na paletě mladíka, který se zcela proti duchu zákona rozhodl směřovat na blízkovýchodní bojiště a to ještě ne na té správné straně. Psychiatři nakonec rozhodli o jeho ambulantní léčbě a pro klid zákonodárců dostal ještě tři roky natvrdo!!! I když vlastně ještě nic vážného nestačil udělat.

Shodou okolností o nějaký čas dříve druhý mladý muž zabil dva lidi. Také u něho byla zjištěna stejná psychická nemoc a proto i on dostal nařízenou ambulantní léčbu. Kriminál žádný a tak vesele relaxoval po světě. Z toho vyplývá, že lepší je vraždit, než být pouhý podezřelý z nekalých úmyslů. Zdá se, že příprava nezákonného jednání je vážnější přečin, než jeho dokonání.

A nově tu máme další kauzu. Skoro to vypadá, jako by se nám ti vrazi někde školili. Na posledním případu není zajímavé, že jde také o duševně narušeného jedince (je snadné určit diagnózu, žádný vrah a násilník není normální), není ani překvapující, že obžalovaná  se brání celou řadu argumentů. Nebyla jsem při smyslech, policisté mně nedali pouta, psychiatři mně….atd.  Tragédie se mění v komedii.

Co je překvapující, že moudrá soudní stolice trestá policisty, kteří nepřesně informovali psychiatry o stavu zadržené. Laik se domnívá, že policisté jsou od toho, aby osobu předali na psychiatrii a ne aby vymýšleli diagnózu. (Jako by nestačilo, že správně odhadli, že něco není v pořádku.) Jenže laik tomu evidentně nerozumí.

V každém případě zažitý ping-pong (rozsudek-odvolání-dovolání) je nejen drahý špás, ale i poněkud trapný. Třeba když jeden právní názor vidí osmnáct let za katrem, právní protinázor jen podmínku.

A to, jak výchovně působí vězení denně vidíme na příkladech populárních recidivistů zcela jasně. Něco je špatně.

Gabriel Laub prý kdysi řekl: „Humanita dnes stojí tak vysoko, že i vrahům zachraňuje životy. Jen zavražděným ne.“ Lépe to vystihnout nemohl. Dnes by musel být ostřejší.

A tak se nabízí jediný možný závěr: Přibývá psychických úchylek. Je na čase nechat všechny soudce, obhájce a další podezřelé nechat důkladně vyšetřit. Je jen otázka, jestli místo psychiatrů by to neměli dělat třeba řidiči autobusů. S nenormálním chováním mají zkušeností víc než dost.