Loňské léto, Bílé Karpaty. Stáli jsme každý na jiném konci ohrady s pohádkovými ovečkami. Na naše neumělé zabečení běhaly sem a tam jako o závod. Stále na ně musím myslet.
Fascinuje mě, že určitá skupina lidí hrdinně znovu a znovu bojuje proti tomu co bylo. Praha byla a je centrem kultury, vysokých škol a nejvyšších úřadů. Tedy centrum inteligence. Každý kdo překročil Kristova léta ví, že bývalé Československo opečovávalo několik set tisíc komunistů. Také ví, že nebýt v té jediné správné straně znamenalo nulové šance na kariéru. A kdeže bylo nejvíc dobrých míst? V Praze. Kam zmizeli všichni ti uvědomělí soudruzi, kteří věděli co je pro nás nejlepší? To co dnes zůstalo je pouhá hrstka sentimentálních fanoušků. Správní Pražáci už opět nejsou pomýlení a jsou konečně na té správné straně, tedy vpravo. A nejen Pražáci.
Ale nechoďme tak daleko. Po sametu se v atmosféře nadšení a žvatlání zrodila první česká pravicová strana. Měla hodně členů a ještě víc příznivců. I když kdoví? Polovina voličů jsou ženy, a neexistuje statistika kolik z nich volilo stranu pro noblesní vystupování jejího předsedy, jeho přesvědčivý projev a vkusné oblečení. Znal jsem i takové, které daly svůj hlas protože pan předseda měl vždy dobře vybrané kravaty. Časem se ukázalo, že každá úspěšná strana láká příživníky, a když už té korupce a rozkrádání bylo příliš, začaly preference mizet. A členská základna dnes? Jako po prohrané bitvě.
Ale poučení opět nikde. Sociální demokracie v posledních letech zabodovala. Kdeže loňské sněhy jsou? Také socdemáci mají své kariéristy, neumětely a demagogy. Někteří v nejvyšších funkcích dráždí veřejnost jako červený hadr býka. Proč ty sebevražedné sklony?
Stranické elity vybírá úzká skupina spřízněných duší. Jednak se snaží podle hesla já na bráchu, brácha na mě, jednak široká členská základna své aktivity vidí ve společném popíjení kávy při řídkých příležitostech setkání se starými přáteli. To platí pro strany všeobecně. Snad jen občerstvení se liší. Ani delegáti rozhodujících sjezdů na tom nejsou jinak. Pár projevů a ten šálek kávy je lepší, protože u vedlejšího stolku předsálí pije stejnou kávu sám pan ministr. Obyčejné kafe jinak chutná. Doma mohou vyprávět a hned se cítí důležitější. A tak se omílají fráze, a skutek utek´.
Prostě politická scéna je kvalitní jako včerejší salát. A proto i stejně chutná. Někteří protřelí borci to řeší tak, že čas od času založí novou stranu. Bohužel se stejným výsledkem.
Možná to je proto, že mimo snahu rychle a snadno zbohatnout chybí i dostatek dobrých nápadů. Napadlo mně udělat veřejnou sbírku tipů, co by asi voliči mohli chtít. Jako příklad mně posloužil seznam, který koluje na internetu. Nějakého šikulu přestalo bavit čekat na světlé zítřky a číst nic neříkající programy a navrhuje pro impotentní orgány všech stran témata ze kterých namátkou vybírám:
V příštích volbách volme stranu, která se zaváže k tomu, že:
- okamžitě přistoupí k "rekonstrukci" veřejnoprávní České televize,
- okamžitě zruší bez náhrady všechny "neziskové organizace" v naší zemi,
- okamžitě omezí provoz na max. 10 vysokých škol,
- zajistí, že do funkce ministra obrany ustanoví odborníka s vysokoškolským vojenským vzděláním,
- okamžitě vytvoří podmínky, které by zajistily existenci politických stran pouze jako organizovanou zájmovou společenskou činnost,
... a mnoho dalších.
Některé návrhy jsou opravdu zajímavé. Například:
- okamžitě zabezpečí změnu názvu našeho hlavního letiště na původní název „Letiště Praha-Ruzyň“, event. na "Letiště Praha“.
Myslím, že je to zbytečné. Měli jsme Wilsonovo nádraží, Stalinovu třídu, náměstí Lenina a kde je jim konec? Kdo tuší co to byl Fučíkův odznak? Za pár let budeme cizince na letišti informovat, že jsou v Praze. A rádi.
- okamžitě zajistí vydání zákona o všeobecném referendu a následně vyhlásí referendum k případnému vystoupení z EU a NATO.
Také zbytečné, EU zkrachuje díky svému vedení, a NATO se rozloží díky intenzívní spolupráci s Tureckem. Ani to nemusí dlouho trvat. Světovým velmocem jsme asi pro smích.
Samozřejmě s něčím můžete a s něčím nebudete souhlasit. Ale iniciativě se meze nekladou. Další návrhy jsou vítány. A potom by mohlo nastat výběrové řízení jménem volby. Jenže to nejde. Stranickým elitám stoupá sláva do hlavy a zlaťáky klesají do kapes. Veřejnost to ignoruje. Jak jsem naznačil, nechce vidět, že statisíce členů KSČ se nenápadně vytratily. Dokonce i nedávno populární ODS po přemíře afér zeštíhlela v agónii. Sociální demokraty to čeká. Přece se vedení nebude zbavovat starých kamarádů, i když kdekomu pijí krev.
Mohla by se také vytvořit platforma, která by takové vzorové zadání aktuálních a důležitých úkolů sestavila a zveřejnila. Jenže její aktéři by z toho opět chtěli něco mít a skončili bychom tam, kde jsme.
Tak nevím. Zdá se, že jestli to nevyřeší migranti, tak už jenom meteorit.
