Nejsem expert přes makro- spíše přes mikroekonomiku. Tedy v naší domácnosti. Proto se také nemohu kvalifikovaně vyjadřovat k řízení státního hospodářství. Na druhou stranu vím, že v rodině neobstojím s argumentem „víc nakupuj, ženo“ v okamžiku, kdy hodnota měny v její peněžence klesá (podstatná část běžného zboží je z dovozu). Asi bych musel být člen bankovní rady, poradce, profesor ekonomické fakulty. Mně se nevěří.
Před čtvrtstoletím jsem sledoval tehdejší nadšení skepticky. „To přece nemůže fungovat“, komentoval jsem demokracii a trh. A ono to nefunguje. Ztrácejí se miliardy, vklady znehodnocuje inflace, situaci chválí buď dementi nebo ti kteří z podvodů žijí. Nepochopím, proč rozkradené investice hradí stát (z daní). Nevím, proč exportéry zachraňuje stát (když se přestane dařit, jinak si našetří). Stát dotuje kde co, místo aby se hospodařilo. Kdysi se dotovaly školy, bydlení a podobné maličkosti(!). Nerozumím tomu, proč stát přispívá na bydlení sociálně slabým. To nejsou peníze pro ně, ale pro majitele předražených bytů. Charita je pro některé dobré zaměstnání. Stát není schopen fungovat bez masivního využití služeb drahých soukromníků. Privatizované státní podniky stagnují nebo krachují. Proč pojišťovna nemá na výplatu pojistného, ale má na sponzorské akce.
Bláhově jsem se domníval, že svoboda je totéž co zodpovědnost. Není. Za socialismu jsme měli ze státní kasy všichni zhruba stejně a nebylo to ideální. Dnes mají ze státní kasy jen privilegovaní a to má být lepší? Jak říká kamarád: „Nadělat na hlavu mně můžete, ale plácat si do toho nebudu.“ Asi proto, že není studovaný ekonom.
