Následující řádky jsou určeny mladým. Pamětníků, dnešních důchodců se netýkají. Pokud dočtete, uvidíte.
Je nesporné, že neustálé poukazování na prodlužování věku dožití a velký počet důchodců není zcela přesné. Diskusní příspěvky na toto téma jsou občas až trapné. Těm chápavějším stačí připomenout, že dnešní důchodci celý život pracovali, neznali pojem být na podpoře, a do příslušného fondu platili nemalý peníz. Za to měli slíbeno, že půjdou do penze přibližně se dvěma třetinami posledního platu, což by byl slušný příjem. Neberou totiž ani polovinu. Současná řešení problém jen zvětšují a odkládají.
Nepromyšlené jsou připomínky plánovaného zvýšení věku odchodu do důchodu. Samozřejmě tu určitá rezerva je, ale je vhodné vzít v úvahu, že poctivě pracující člověk živící se fyzickou prací jde do důchodu docela slušně zdevastovaný. Intelektuál je obvykle schopen pracovat déle, pokud mu ovšem slouží hlava. Skutečných kmetů podávajících požadovaný výkon je poměrně málo. Mezi takové je nutno zařadit například vědce, špičkové lékaře a podobné profese, kde celoživotní trénink zachová mozek v dobré kondici. Samozřejmě pokud má to štěstí, že se mu vyhnou civilizační choroby. Ne nadarmo se říká, že zdravý šedesátník je jen špatně udělaná diagnóza. Přitom výskyt život ohrožujících nemocí se posouvá i díky životnímu stylu k mladším ročníkům.
Dnešní důchodci si žijí poměrně spokojeně. Je to především proto, že život je naučil skromnosti a nejsou chamtiví. Bydlí v bytech, které si pořídili za svého mládí, a pokud je někdo nepodvede a neokrade, nemusí se obávat dožití na ubytovně. Potravin mnoho nespotřebují a oděv stačí obnošený. Trapné je, že občas se ve skutečnosti jedná spíš o přežívání než o život. Uvědomujete si, že skutečně atraktivní kulturní akce se důchodce vzdá proto, že jen vstupné činí deset až dvacet procent jeho důchodu? Také by měl trochu cestovat, rekreovat se alespoň dva týdny ročně a přiměřeně sportovat. Je smutné, že i vláda kde dvě ze tří stran se chlubí svým sociálním postojem nedopřeje seniorům trochu rozptýlení. Uvažuje, že stačí otevřít si lahváč koupený v supermarketu a sednout k televizi. A sledovat filmy, které už každý člověk nad padesát mnohokrát viděl. Protože ty nové často nejsou ke koukání.
Takže důchodce nemusíme litovat. Tím spíš, že část z nich je senilní, část musí být vděčná, že jim nějaká dobročinná organizace dá občas najíst a ti zbývající si zahospodařili. Na děti se spoléhat nedá. Jdou za prací.
Musíme litovat dnešní mládež a naše děti středního věku. Nejen proto, že pravděpodobně budou muset dělat, jak se říká, až do futrálu, ale hlavně proto, že na důchod si nenašetří, protože splácí hypotéky na byt a ti prozíravější si ukládají pro případ ztráty zaměstnání. To jsme my neznali. A netuší, že spoření na důchod je nezachrání. Stálá a pečlivě udržovaná inflace je na stará kolena stejně překvapí. Uspořená částka nemusí stačit ani na živobytí, natož na něco navíc. Stejný nesmysl jsou penzijní fondy. Znáte nějaký ve kterém se dá zmíněná inflace zkrotit? Povídejte. A to nepřipomínám možnost, že vás o úspory připraví vaše finanční společnost. Nevěříte? Mám kamaráda, který po desetiletích tvrdé a prestižní práce za velkou louží dožívá ve skromnosti právě z tohoto důvodu.
Opravdu to nebudou mít naše děti a vnoučata snadné. Ale oni to nevědí. Stále věří tomu, že oni budou ti schopní, úspěšní, bohatí, krásní, mladí, zdraví… Je čas dívat se kolem sebe. A vystřízlivět.
