Je příjemné číst recepty na zaručenou spásu světa. Bohužel, žádné řešení neexistuje. Problém je totiž přímo v nás. Tedy alespoň v některých z nás. Snad se mně to podaří naznačit.
Vyberu si k tomu zemi s dlouhou tradicí a přepestrými zvraty, pro jednoduchost. Samozřejmě bych si mohl vybrat kteroukoliv jinou, ale tuším, že o zvoleném příkladu hodně víte.
Je tomu dávno, co tvrdí chlapi vyrazili i s rodinami za živobytím. Problém je ovšem v tom, že nikde na zemi, snad s výjimkou Antarktidy, už nebylo pusto. A tak narazili na domorodce, kterým se invaze nelíbila, tím spíš, že nedokázali pochopit mravy přicházejících. Ale hosté měli technickou převahu a tak domorodce likvidovali podle potřeby. Hned po bizonech.
Dnes už se tou genocidou nikdo nechlubí. Naopak. Hollywoodská propaganda ukazuje statečné bílé muže, jak stojí po boku ušlechtilých domorodců v boji proti bílým padouchům. Tomu se říká bycha honiti. Dodnes na to téma vznikají nová a nová díla.
Ale každé klišé se časem okouká. Přišla doba hrdinného boje spravedlivých proti nacistům, fašistům a komunistům. Jenže jak se ukazuje, dnes málokdo ví jak vypadá opravdový komunista, musí nastoupit názornější nepřítel. Takže začal boj ušlechtilých a statečných mužů proti a) prehistorickým obludám, b) mutantům, c) monstrům z vesmíru. Ty si umí představit i malé děti. Naši stateční hrdinové všechna nebezpečí zvládnou a vítězí nejpozději za dvě filmové hodiny.
Když dochází autorům nápady, objeví se teroristé. Takový terorista je individuum srozumitelné a současně neurčité, takže tvůrčí nápady se jen hrnou. Existují spousty variant. Levicový terorista, pravicový terorista, muslimský terorista, terorista kutil, terorista z povolání.
Všichni jsme občas hrdinové. Nazujeme si kovbojské boty, vezmeme širák a pistole. Ti vyspělejší si vezmou automatickou pušku. Generál Patton byl hrdina a nestyděl se nosit kolty nízko zavěšené u pasu. Chtěl bych ho vidět tasit. Protože při konzumaci hrdinů z minulosti je člověk příliš pasívní, byly vymyšleny počítačové střílečky. Každý puberťák si může zkusit likvidovat teroristy v klidu obýváku. A když se nedaří, provede se restart.
Pistolníci z povolání tak mají dostatečnou zásobu naivních chlapců, kteří se s automatickou puškou, kamerou pro noční vidění, radiovým spojením a v neprůstřelné vestě nebojí ani mutantů. Je to přece jako na počítači. Jaksi jim uniká, že i dobře obrněný pěšák je stále snadný cíl. Protivník nenasazuje bojovníky v řadě jako za středověku, protivník klade nálože trhavin. A hledejte si je.
Proto naši hrdinové raději pošlou řízenou střelu z výše sedmi kilometrů na dům. Protivník uloží deset kilo trhaviny do kufru na nádraží. Pokud je správně ideologicky zpracovaný, pak si přiváže trhavinu na vlastní tělo. V čem je rozdíl? No přece v ideálech. Každý má jiné, ale oba jsou přesvědčeni, že ty jejich jsou ty správné.
Problém je v tom, že moderní válčení potřebuje kvalifikované pistolníky se speciálním vzděláním. Náročnou profesi je lákavé dělat hlavně za prachy. Dokud se to vyplácí a práce není nadměrně riskantní. Čili pokud nedojde na kontaktní střet. Pak je problém, viz dějiny wehrmachtu. Měl spoustu zahraničních vojáků a všichni spolehlivě utíkali jako první. Takže nakonec třeba spojence-Itálii musel hlídat sám.
A tak to jde dokola. Válka je pokračování politiky jinými prostředky. Odjakživa a na věčné časy.
