Jak řešit problémy v deseti krocích

Níže uvedený způsob řešení problémů je obecný a praxí ověřený. Pokusím se najít vhodný příklad pro jeho demonstraci. Například terorismus. To je nyní aktuální.

1. krok. Nic nám nehrozí, nemáme žádné informace o možném ohrožení ať vnitřním, nebo vnějším. Tento krok je nesporný. Protože buď nám opravdu nic nehrozí, nebo speciální služby nic nevědí. Takže dál.

2. krok. Přijímáme vhodná opatření pro zajištění bezpečnosti (toto příliš nezdůrazňovat, někdo by se mohl ptát proč, když nic nehrozí). Samozřejmě nebudeme provádět nějaké zbytečné kontroly na hranicích našeho dvorečku, nesmíme ohrozit obchod. Včetně obchodu s bílým masem, drogami, zbraněmi a ukradenými uměleckými díly a památkami. Do obchodních aktivit patři ještě obchod s chráněnými živočichy, pašování kradených aut a migrantů.

3. krok. Je čas vyslat signál. To je základní povinnost každého zodpovědného činitele, aby se později nemohlo říkat, že něco zatajil. Na druhou stranu je nevhodné prozradit jakékoliv konkrétní informace, zvláště pokud žádné neexistují.

4. krok. Předcházející krok nám umožní zřídit na každém ministerstvu, krajském, případně obecním úřadě útvar zabývající se blíže neidentifikovatelným ohrožením. V případě nedostatku kvalifikovaných úředníků povoláme aktivisty a pro jistotu zřídíme studijní obory pro dosud nepotřebné specializace.

5. krok. Namísto kontroly hranic zřídíme dvoučlennou ostrahu veřejných prostorů. Přijde to sice dráž, ale částečně vyřešíme nezaměstnanost a zdůvodníme potřebu nových útvarů na výše uvedených úřadech i ustavení parlamentních a dalších komisí pro vyhodnocování boje s terorismem.

6. krok. Doporučíme občanům, aby se nezdržovali na místech s větším počtem lidí. Tedy na letištích, nádražích, v dopravních prostředcích všeobecně, na náměstích, v obchodních domech, hospodách a nemocnicích. Odpovědnost za neuposlechnutí nesou sami občané.

7. krok. Ten není organizován státem, ale jeho pravděpodobnost se blíží k jistotě. Další teroristický útok.

8. krok. Přední činitelé vysloví soustrast a odsoudí čin jako odporný. V době elektronických médií to je hračka. Roznesou květiny a zapálí svíčky. Samozřejmě za přítomnosti kamer. Rodina atentátníka se od něho distancuje, protože v posledních dvaceti letech se choval mravně, policie uvede, že přes posledních pět kriminálů byla vysoká pravděpodobnost jeho resocializace a jeho kamarádi, u kterých se půl roku ukrýval, nedovedou pochopit, co o něm všechno nevěděli. Kde vzal peníze na svoji existenci, nákup zbraní a cestování se raději neptáme. O tom politicky korektní člověk nemluví.

9. krok. Média podobně rozeberou jeho dětství a neuspokojivé sociální poměry. Vina je na straně společnosti, protože nic neuměl, učit se nechtěl a nikdo mu nechtěl dát peníze, byt, a prestižní zaměstnání.

10. krok. Postupuj na krok 1.