Jistě si vzpomínáte na výrok našeho úspěšného politika, který začátkem devadesátých let vložil své (a bez ptaní i naše naděje) do požadavku rozvrstvení společnosti. A jak jsme dopadli?
První vrstvu tvoří politici. To jsou ti, kteří sami sobě určují pracovní náplň, platy a bonusy, beztrestnost a sociální zajištění v dalším životě. V případě že ucítí ohrožení své politické kariéry mizí do stávajících i nově vytvořených funkcí. Trvale pak bývají členy různých rad, a zatímco hlasitě a pilně mluví o službě lidu, slouží nejen sobě, ale především nadnárodnímu kapitálu.
Druhou vrstvou jsou státní úředníci. Politici sami o sobě nejsou schopni realizovat své geniální myšlenky jednak proto, že problematice nerozumí, jednak proto, že úřednickou pracovní náplň by prostě nezvládli. Státní úředníky je nutno hýčkat, protože jsou loyální. K tomu je vláda jmenuje na věčné časy a dobře ekonomicky zabezpečuje. Problém s úředníky není ani v tom co dělají, ale v tom, že je jich příliš. Ke státním úředníkům bychom mohli přiřadit obránce práva. Na rozdíl od úředníků vykazují menší pracovní úsilí za větší peníze a jejich postavení je téměř nedotknutelné.
Kdyby se náhodou lid chtěl nějak nevhodně projevovat, pak nastupuje policie. Máme policii státní, městskou, a za ty dělají část práce bezpečnostní agentury. Přesto musíme mít pro policii pochopení. Většinou s ní nemáme problémy, a policisté až zázračně dokáží chytat zloděje a násilníky od kapsářů až po bílé límečky. Přesto mám někdy dojem, že se příliš nesnaží. A nedivím se. Oni chytnou zločince a hned se objeví armáda právníků, kteří hledají formální pochybení a pinkají si kauzy od soudu k soudu, dokud případ nevyšumí. (Naštěstí se s výhodami policie tak trochu svezou i záchranáři a hasiči, kteří si svou vezdejší mzdu opravdu zaslouží.)
Speciální společenskou vrstvou je inteligence. Tedy především novináři, jejichž prvořadou pracovní náplní je propaganda. I oni jsou přiměřeně podpláceni. Dále umělci a jiné celebrity. Pro své herecké nadání jsou schopni věrohodně vychválit každý režim. Jsou skrytě levicoví. Bodejť by ne, když bez grantů a dotací by se neuživili. Zvláštní je, že umělci které lid miluje a vyhledává, se od této party distancují. Dělají totiž to, co umí. Hrají, zpívají, malují. Ti ostatní musí vymýšlet performance a jiné ptákoviny aby si jich všiml alespoň bulvár. V naději, že se něco ujme a pokud ne, stát je zaplatí stejně jako propagandisty z povolání. Během času mizí v propadlišti dějin, pokud se z nich nestanou odstrašující příklady.
Konečně ekonomická sféra. Další vrstvou naší rozvrstvené společnosti jsou velkopodnikatelé. Jejich hlavní náplní práce je hromadit majetek, případně i za cenu zadlužení. To se nevylučuje. Pokud by se snad dostali do potíží, nikdo z nich nic nedostane. Jejich oblíbenou činnosti je zakládat společnosti v přítulném zahraničí, odklánět daně a prostě převádět čísla odnikud nikam. Právě tato vrstva by měla být uvedena jako první a nejvyšší, ale oni o to nestojí. Na vládnutí mají své lidi.
Další vrstvou jsou ostatní podnikatelé. Říká se jim živnostníci a tak podobně. Snaží se jak mohou, protože na jedné straně je sekýruje stát, na druhé straně likviduje předchozí skupina. Na ty první nadšeně nadávají, na ty druhé si netroufnou. Ti dobří vyžijí celkem slušně, protože o zákazníky nemají nouzi. Zbylí se řídí českou moudrostí „žij poctivě, pomalu přikrádej a vyjdou ti naplno léta“.
Zaměstnanci. Ti co umí dělat, ale neumí obchodovat, ani vzletně mluvit. Termíny jako svoboda, demokracie, apod. jim nic neříkají, protože pracují. S maximálním nasazením, pokud je potřeba. A to je skoro vždy. Hrozí jim totiž nezaměstnanost, minimální mzda a podobné vymoženosti rozvrstvené společnosti.
A konečně vrstva poslední. Nezaměstnaní, bezdomovci. Někteří ne vlastní vinou, jiní proto, že kdyby pravidelně pracovali pak jim výplatu částečně sebere stát, částečně věřitelé. Někteří z nich se stávají členy privilegovaných menšin se státní podporou, jiní se protloukají jak se dá. Při bližším zkoumání se ukáže, že mnoho z nich pracuje v šedé ekonomice, nic moc, ale společnost si je hýčká, protože vyrovnávají hladinu nezbytných nádeníků a současně slouží jako výstraha pro zaměstnance, kdyby chtěli remcat.
Všimněte si, že jsem do rozvrstvení nezařadil starce, nemocné a postižené. Pro ty má sociální stát zvláštní kategorie, sbírá na ně víčka od petek a jejich prostřednictvím štědře podporuje řadu zaměstnanců neziskovek a státních úředníků. Společnost se rozvrstvila a tak jsme to chtěli. Alespoň to tvrdí mladí a lidé z prvních vrstev. Jenom mně připadá divné, proč si stěžuje donedávna pracující zaměstnanec nebo podnikatel, kterého silná zahraniční společnost připravila o majetek v legální konkurenci svého silného kapitálu. Ale budu se to snažit pochopit.
