Však to znáte z pohádek. Hloupý Honza jde do světa a tam přijde ke štěstí. Jestli se stane chytřejší, to pohádky nezmiňují. Dnes to je ještě jednodušší. Proč se trmácet, když máme média.
Před nedávnem se vyjádřili čeští Honzové k aktuálním problémům jako jeden muž. Původně jsem se k tomu článku nechtěl vracet. Ale zjistil jsem, že je pro mě obrovskou inspirací. Upřesním v závěru.
Tři Honzové se do toho společně dali. Co na tom, že jeden z nich si říká John. (J. B.) Pořád jsou to čeští Honzové. Vědí všechno. Vděčné téma je Zeman a související. Je to pochopitelné, že pokud zapáchající pochybnou slečnu nazvete na ulici špindírou, můžete být označeni za xenofoba, rasistu a kdoví co ještě. Riskujete, že parťák oné dámy vám dá přes hubu. V případě prezidenta se nedá očekávat, že by se přihrnula hradní stráž a chtěla vás jakýmkoliv způsobem napravovat. Čtenář-spotřebitel zírá.
Jeden Honza nedosahuje kvalit zbývajících dvou. (J. K.) Říká se o něm, že je herec, moderátor. Fakt je, že umí mluvit. Dobře. Ale působí dojmem, že je nepřetržitě naprdnutý. Výběrově. Jedny uráží a ke druhým se lísá. To není důkaz mimořádné objektivity, ale divák si to žádá. Rád se (divák) podívá na besedu, kde alespoň jeden je borec a druhý cvok. Je legrace, i když moderátor na to nevypadá.
Zajímavější je ten druhý. Aktivista. (J. B.) Už samo slovo aktivista patří mezi sprostá slova. Normální člověk je zedník, spisovatel, muzikant nebo prodavačka. Co je aktivista? Já znám jednoho, který je aktivně každý den pod obraz. Pilný a neúnavný. Nebo si pod pojmem aktivista mohu představit muže, který má snahu povalit každou kolemjdoucí ženu do trávy. Tento Honza je občas dost vulgární a hlavně razantní. Chápal bych, když mu vadí starý komunista ve významné funkci, ale to by nesměl přehlížet další významné komunisty v jiných funkcích jen proto, že jsou to jeho kámoši.
Ale toho posledního miluji a vlastně kvůli němu tyhle řádky píši. Říká se, že je filmový a hudební kritik. Nevím, nehodlám posoudit, ale především je excelentní sprosťák. Dědek sršatý. Stačí vygooglovat jeho jméno (na J.R.) a hned narazíte na takovou hromádku, že i kolem monitoru ucítíte intenzívní zápach. A to je ten důvod, proč jeho názory rád čtu. Pokud chci někomu říci něco opravdu fujtajblového, mám inspiraci jako na dlani. Předpokládám, že na něho platí stará definice: Kritik je člověk, který ostatním říká, jak by to dělal on, kdyby to uměl.
Víte, jak se pozná dement? Různě. Například nerozumí vtipu. Pravda, vtipy jsou různé, politické, erotické, dětské i hospodské. Ne každý se musí líbit každému. Ale pokud na vás posluchač civí a případně vám vykládá jak vtipu rozumí on, pak je něco v nepořádku. Inteligent by se měl také vyjádřit bez vulgarismů, a představte si, nás kdysi učili, že bychom v projevu neměli opakovat stále stejná slova. Prostě Karel Čapek – náš vzor.
Něco by člověk pochopil. Jsem z generace, která zažila boom oslovení vole-vole. Většina z nás se tomu vyhýbala. Brzy jsme pochopili, že jde o neškodný expresívní výraz, protože i dívka dívce říkala vole (naštěstí jen některá). Ale čeho je moc, toho je příliš.
Tři Honzové vyrazili do světa. Zatím jen za zdejší chlév, ale svět si jich jistě všimne. Hlavně díky médiím, která jim poskytují ten nejlepší prostor. Všichni tři jsou netolerantní, neobjektivní a navíc dost sprostí. Netuším, proč naznačují, že Češi dělají ve světě ostudu. Mají pravdu, ale především pokud myslí sami sebe. Stejně to mají marné. Na rozeštvávání obyvatel této planety jsou tu jiní kosové.
