Toto označení tisku a ostatních médií jsem někde četl. Myslím, že je výstižné. Typickou vlastností ratlíků a jiných salonních čoklů je hlasitý projev, hodně zdáli a úprk když jde do tuhého. Takové je dnes chování médií. Nějaký čas jsem abstinoval od zpravodajství a teď tady vzpomínám na drobné momenty z jeho bohaté pokladnice.
Když prezident jmenoval úřednickou vládu volil nejjednodušší z variant. Proč dávat šanci sociálním demokratům kteří dělali drahoty, proč vládě bývalé koalice která odstoupila díky premiérovi (jako celek). Halasné chlubení se parlamentní většinou je směšné, podle průzkumů má parlament důvěru veřejnosti okolo dvaceti procent. Ale v propagandě se racionální argumenty neberou. Hraje se na drzost a na city. A tak moderátorka zpovídá kancléře a ačkoliv ten opakuje, že všechny tři možnosti nové volby jsou stejně možné, ona stále mele jestli prezident znovu pověří druhým pokusem stejného premiéra. Posluchač který vidí a slyší jak moderátoři mluví nespisovně, v podtitulcích se tu a tam objeví hrubá chyba a na obrazovce jsou k dívání jen šaty je zděšen. Jestli je taková profesionalita všude, tak by tito privilegovaní zaměstnanci měli platit za to, že je vůbec někdo zaměstná.
Umělci spustili poprask kvůli odvolání ředitele ND. Proto se občan na své umělce nezlobí. Jsou to lidé s vynikajícím prociťováním, schopní expresívně prožívat a výborně se vyjadřovat verbálně i nonverbálně. Bohužel mají i skvělé příležitosti pro manipulaci veřejnosti. S exaktním myšlením to je, jak sami občas upřímně přiznávají, horší. A tak místo konstatování že ministr se chová jak slon v porcelánu, že výběrové řízení bylo neveřejné jen teatrální výroky. Dovedete si představit, že váš starosta pověří několik svých známých a ti provedou výběrové řízení na cokoliv. To by byl poprask. Plné noviny, vyšetřování policie, takhle se veřejné výběrové řízení nekoná. Ale v ND to je možné. Noviny si s tím nevěděly rady. A ještě z toho plyne poučení. Právě vzhledem k vynikajícímu herectví každého umělce jej nechme hrát, ale neberme ho doslova ani na prknech, ani na veřejných shromážděních. Je to přece jen divadlo, i když výborné.
Iveta. Člověk nemusí být lékař a pravděpodobná diagnóza je na stole. Diagnóze těch tří pánů kteří se točí okolo je ovšem záhadná. Zpěvačky bych se zastal, doporučil jí využít kvalifikovanou pomoc a veřejnost odkázal do patřičných mezí. Jenže když vidím jak u sedícího páru na lavičce, v autě a kdekoliv je okamžitě alespoň jeden reportér, kameraman případně zvukař, tak si musím položit otázku jestli média spí před dveřmi vily, nebo je snad někdo zve? Asi ano, protože jinak by po aktérech seriálu ani ten ratlík neštěkl. Zatímco takhle se má lid čím vzrušovat a vážnější problémy přehlíží. Dobře tak těm i těm.
Média jsou občas nechutná. Reportér má právo strkat mikrofon oběti až do zadnice a klást vrahům opakovaně otázky. Jak se cítíte? Litujete svého činu? Myslím, že v demokratické zemi by mělo být dovoleno zadrženému dát takovému novináři pár facek a ne jen se po něm ohnat igelitkou s následkem „na páteři, otřesu mozku a krátkodobé neschopnosti“. Zdá se že otřesený mozek měl dotyčný už předtím.
No a konečně stále omílané protirómské demonstrace. Nedělá státu dobrou reklamu když na několik desítek provokatérů kteří se chtějí prát a dělat škodu dohlíží stovky policistů. Šel jsem o víkendu přes vesnici a díval se jak lidé natírají ploty, sekají trávníky, plejí záhonky. Večer mně ukázali okolí domů sociálně nepřizpůsobivých a já se musel ptát proč ti lidé žijí v takovém prostředí? Možná by pomohlo určit v každém vchodu domovníka který by organizoval práci nezaměstnaných i zaměstnaných spolubydlících za přiměřený peníz ušetřený na různých koordinátorech, asistentech, antikonfliktních pracovnících. Až by se uklidilo okolo domu mohli by se lidé zaměstnat vymalováním chodeb, nátěrem oken. To jsou dovednosti které dříve uměl každý normální mužský. Práce je dost, jenže asi se nechce. Ani těm problémovým, ani těm pracovníkům kteří se živí převáděním peněz z jedné kapsy do druhé.
Aktuální syrský konflikt se hrotí. Všechna média přetékají informacemi-neinformacemi. Už je to skoro jisté, bude nutné vojensky zasáhnout. Sice se neví kdo vlastně ty zbraně použil, ale my už víme na koho půjdeme. A hlavně z dálky, aby „naši“ chlapci nepřišli k úrazu. Vysvětlení přemoudřelí novináři nehledají. Přitom příkladů z nedávné minulosti mají dost. Mně soused chodí na švestky. Neviděl jsem ho, ale švestky rád a vlastní stromek nemá. A navíc rád slivovici. Takže mu musím přeorat zahrádku a podpálit dům, stát a EU se mně určitě zastane. A tisk to jistě správně vyhodnotí.
Líbil se mně jeden výrok na adresu reklamy: „Když některou reklamu vidím víc než dvakrát vím, že si ten výrobek nikdy nekoupím.“ Doporučuji rozšířit i na zpravodajství. Diskusní pořady politologů a politiků samozřejmě v zájmu vlastního psychického zdraví důsledně ignorovat!
