Nic mě tak nerozveselilo, jako článek v dnešním iDnes k náhradám času ztraceného kouřením v práci pro nekuřáky formou další dovolené.
Tedy ono to není nic nového. Vzpomínám na dobu dávno minulou, kdy jedné pracovnici nejmenované firmy vadilo kouření v kanceláři a tak decentně protestovala tím způsobem, že když si kolega zapálil, vytáhla pletení a začala štrykovat. Bylo to velké překvapení, ale bez jakýchkoliv sankcí.
Já osobně kouření příliš neřeším, protože je to závislost. Fakt ovšem je, že jako každá závislost to svědčí o něčem v osobnosti kuřákově, ale o tom si povídejte s odborníky. Sám se zakouřeným prostorám rád vyhnu od doby, kdy několik mých kamarádů, silných kuřáků skončilo pod drnem. Bylo jich pět? Nebo deset? Mirek, Petr, Lojza,… Nerad vzpomínám, jen vím, že všichni odešli na naprosto stejnou diagnózu.
Co mně tedy mohlo potěšit? Jednak výrok pana senátora Kubery, kterého oceňuji jako člověka inteligentního a racionálního. Jenže jak se prozradil, už i jeho ohrožuje stařecká demence. Svědčí o tom argumentace, že nekuřáci si dají kafe a tři čtvrtě hodiny koukají po internetu. Tím chce říci, že kuřáci po internetu nekoukají? Chyba v argumentaci. Nebo boj za vlastní zájem za každou cenu? Nepřeju mu nic zlého, ale kdyby náhodou, rád bych si u jeho lůžka poslechl poslední názor z jeho úst.
Také paní doktorka Králiková, nesporně kapacita v oboru by měla být zdrženlivější v toleranci nemocných kuřáků. Ona totiž tolerance, i když vědecky zdůvodněná vede k dalším požadavkům. Nevím, proč by nemohl pít alkohol zkušený řidič, nevím, proč by si nemohl dát ždibec koksu pro lepší náladu. Je to závislost a on nejlépe ví, jak ji zvládá.
Vlastně jde o něco jiného. Z celé ptákoviny plyne poučení. Po celou historii planety měly skupiny své přednosti. Dnes je kolektiv něco fuj. Propagujeme individualismus jako náboženství. Ester Ledecká je bezesporu fenomén, ale po dalších v pořadí neštěkl ani pes. Stejně tak na umělecké scéně se omílá jméno hvězdy. A tisíce dalších, méně propagovaných a přitom dobrých umělců stojí v pozadí. Zapomínáme, že i na tu hvězdu se s její poslední klapkou rychle zapomene.
Prostě zvířata to mají lehké. Rodina, rod, smečka – to všechno je záruka existence. My lidé bojujeme za právo kouřit, mluvit sprostě na scéně, kouřit marjánku, modlit se na ulici. Každý z nás má svá práva. Hlavně svá práva. Takovou společnost bych řídit nechtěl.
