Více humanitního vzdělávání do škol. Na první pohled skvělý nápad. A na druhý? I dobrá myšlenka může vést do slepé uličky. Posuďte sami.
V celé lidské historii byly společenské vědy známkou vzdělanosti a následně inteligence. Je otázkou, jaký podíl na tom měla skutečnost, že ještě za středověku bylo vrcholem vzdělanosti umění číst a psát, pokud možno v latině. Úroveň techniky byla brána za samozřejmost, i když nad některými technickými díly dodnes zůstává rozum stát. A nejsou to jen pyramidy.
Kupodivu se neví, že někteří prognostici prosazovali větší humanitní vzdělávání i za minulého režimu. S rozvojem technologií a zvláště automatizace se ukazovalo, že člověk budoucnosti bude mít v životě nejen dvě, tři profese, ale bude mít i více času na rozšíření znalostí společenských věd. Dědeček stávkoval za osmihodinovou pracovní dobu, později se pracovní doba zkrátila v sobotu, ještě později byla každá sudá sobota volná. Zajímavé je, že dnešní firmy předpokládají dvanáctihodinovou směnu i když před branou stojí nezaměstnaní. Ale to není hlavní problém.
Je jen málo firem, které zaměstnají specialistu s humanitním vzděláním. Kdysi jsem se divil, že ve Státech může člověk graduovat ve specializaci rekreologie nebo výklad Kámasútry. Podobné odborníky totiž musí zaměstnat stát. Společnost, která zdevastovala klasickou rodinu a jednohlasně odmítla socialistický kolektivismus dnes pomáhá vytvářet skupinky vzájemně se podporujících specialistů. Především těch, které průmysl nezaměstná. Ještě tak ekonomy, kteří vědí, že prodat se musí dráž než koupit a právníky, kteří staví svou praxi na stále složitějším právním systému. Stačí se podívat západním směrem a budete žasnout, kolik v technických profesích, přírodních a aplikovaných vědách pracuje Indů, Číňanů, a dalších imigrantů z Východu. My ještě máme špičkové odborníky, dokud nám je „vyspělé“ země nezlanaří. Dobře víte jak sportovci a lékaři sní o odchodu za lepším. Pochopitelně. Naši politici naříkají, že velká část lékařů odchází a situace je vážná. Naříkají a ministerstvo zřejmě doufá, že je nahradí například větším počtem filozofů.
Trend se zrychluje. Migrace v historii byla, je a bude. Důvody jsou obvykle dva. Válka a změna životního prostředí. Za války člověk utíká. Každý živočich v konfliktu nejprve zkouší utéct. Teprve když to nejde, pak bojuje. O život a všemi prostředky! To je základní pravidlo sebeobrany. V tomto případě bychom se měli pozastavit nad tím, kdo dodává stále víc a víc zbraní do míst konfliktů. Zaostalé země to nejsou. Ty je nevyrábějí. Vždycky se „bavím“, když vidím filmové záběry ulic kde muži střílejí z kalašnikovů do vzduchu mezi chodci a dětmi. Podivuhodná kultura.
Také životní prostředí planety se mění. A lidé migrují. V minulosti migrovaly menší počty, protože takové starověké království mělo třeba jen tisíce obyvatel. Dnešní stát má minimálně miliony. Lidé šli hledat krajinu, kde by se uživili. Taková pilná a skromná rodinka vyžije na necelém hektaru půdy. A najde tu půdu například ve střední Evropě? V Česku, kde na rozdíl od minulých časů dovážíme i brambory, cibuli a česnek? Politici produkují naučené fráze, ale o reálném životě neví vůbec nic.
Jako špička fantasmagorie zní kritika podporovatelů neziskových organizací. Prý musíme odčinit křivdy, kterých se civilizace dopustila na lidu Afriky a Asie. To je falešná polopravda. Nebylo by lépe řádně zaplatit těm lidem za zboží které dnes do Ameriky a Evropy dodávají? Přiznají tito humanisté, že těm lidem by to pomohlo, ale za cenu snížení zisků nejbohatší části planety?
Neznám řemeslníka, který by měl obavy z nedostatku práce. Byly časy, kdy průmyslovák byl mistrem, vedoucím provozu. Svého času dokonce všichni ředitelé podniků byli středoškoláci. Ne proto, že to byly dělnické(!?) kádry, ale proto, že vysokoškoláci byli určeni pro výzkum, vývoj. Vysoká vzdělanost byla také ve školství. Představme si, že bychom vychovali víc nejen zmíněných lékařů a zdravotních sester, ale i strojařů, elektrotechniků, stavařů atd. Stavělo by se víc domů, rekonstruovaly staré, vymýšlely a vyráběly lepší a ekologičtější spotřebiče. A nadbytečné odborníky bychom mohli posílat do zemí postižených změnou klimatu, kde by vysazovali lesy, stavěli zavodňovací kanály a továrny na výrobu předmětů denní potřeby. Na cestu by mohli dostat peníze vynakládané na posílení zdejší policie, armády a dopravu kontejnerů cibule z Číny. Tak bych si představoval pomoc. Dobrovolníci, kteří za drahé peníze rozdělují materiál dovezený přes půl zeměkoule dnes pomáhají, ale situaci neřeší. Je to taková líbivá hra.
A to nemluvím o tom, že není-li tu práce dnes, nebude ani zítra. Podnikatelé spoléhají na to, že imigranti budou spokojeni s menší odměnou než místní. Konečně kdo dělal v Česku a nyní dělá v Německu, ten to ví. Nejmenší mzdy se zvyšují až v okamžiku, kdy stagnuje obchod. Přeprava zboží je byznys pro obchodníka, zákazník platí a remcá. Jednoho dne lidé tam v dáli nebudou chtít živit Evropu a Severní Ameriku a co pak? Budeme migrovat? Kam?
Vždycky jsem tvrdil, že politik vidí jen do konce volebního období. Dnes vím, že to není pravda. Politik si nevidí ani na špičku nosu. Snad to ukazuje i příklad zdánlivě dobré myšlenky o humanitním vzdělávání. Prý když řinčí zbraně mlčí můzy. Kdyby pouze mlčely můzy, to se dá přežít, jen když je do úst a střecha nad hlavou.
