Desatero - především o penězích

Ať přemýšlím jak přemýšlím tak k desateru se perex nedělá. A zdůvodňovat co, proč a jak je zbytečné. Vzdávám to a jdu pěstovat zeleninu. A text klidně ignorujte a jděte dělat něco co vás baví a uspokojuje. 
  1. Odchod do důchodu je nutno navýšit vzhledem k vyššímu věku dožití.

Vzhledem k lepšímu zdravotnímu stavu obyvatel se dá počítat s vyšším věkem dožití. Kdyby důchodový věk tolik závisel na této skutečnosti, pak by ženy musely odcházet do důchodu přibližně o pět let později. Právě tolik je totiž rozdíl mezi věkem dožití žen a mužů.

Mimochodem: Pokud tvoří příspěvek na sociální dávky zhruba čtvrtinu výdělku, pak by to po pětačtyřiceti letech aktivní práce mělo snad stačit i na těch několik let důchodu.

 

  1. Charita je nepostradatelná

Abych nenarazil na obvinění z rasizmu, použiji příklad z válčící Syrie. Televize svorně ukázaly těžkou životní situaci rodiny kde muž je bez práce, jeho dvě manželky se starají o celkem devatenáct vlastních dětí. Umí někdo zodpovědět jak by žil nezaměstnaný s dvěma manželkami a devatenácti dětmi v kterékoliv zemi Evropy? Slovensko má podobný problém také a otevřeně o něm mluví. Za příčinu vidí vysokou porodnost a následnou bídu určitých skupin obyvatel. A přiznává, že  řešení nevidí.

A z jiného soudku: Se sbírkami na pomoc dětem a postiženým se roztrhl pytel. Jak budou humanitární organizace řešit podporu vícečetných rodin migrujících z chudých oblastí do Evropy? Mohou na to aktuálně pracující vydělat?

 

  1. Praktické školy je vhodné omezit nebo úplně zrušit

Praktické školy byly původně zřízeny aby pomohly těm, pro které je běžná škola příliš náročná. Je totiž známo, že trpělivou výchovou a výukou se dá handicap když ne vyrovnat tak alespoň zmírnit. Vysokoškolský diplom génia z oligofrenika neudělá. (Tedy s výjimkou politiků, ti jsou o tom přesvědčeni.)

Pro ilustraci o hospodaření ve školství: Ministerstvo školství mívalo v gesci i kulturu. Samozřejmě i sport, který ke vzdělání tak nějak patří. A když kulturu, tak i ochranu památek ke které se přifařila i ochrana přírody a krajiny. Jak to vypadá, budeme mít ministerstva čtyři. Proč? No protože politici kteří za dvacet let ukázali co nedovedou musí mít nějakou trafiku.

 

  1. Léčbu si musíme hradit

Člověk postižený chorobou obvykle ze své  situace nemá žádnou radost. Pokud si někdo chorobu pěstuje pak to není nemocný, ale simulant. Není samozřejmě možné nutit někoho aby žil zdravě. Jeho životní styl je jeho věc. Ale je možné, aby se pro případné zvýšené riziko individuálně připojistil. Pojišťovny umí spočítat pojistné pro téměř každou situaci. Například pro případnou invaliditu v důsledku nezvládnutí extrémních sportů a adrenalinových činností. Lékaři tvrdí že kouření prokazatelně poškozuje zdraví. Když prokazatelně, tak je možné se připojistit. Následná choroba je pravděpodobnější než požár domu  jehož pojištění  pokládáme za samozřejmost. Je ovšem otázka jak se zachovat, až bude nepojištěný umírat na chorobu kterou si přivodil sám. Asi se budeme muset poučit nejen v Africe, ale například i v USA.

 

  1. Vysoké školy se musí platit.

Dobrá kvalifikace je hodnota nejen pro jejího vlastníka, ale i pro společnost. Proto vyspělé země vytěžují talenty z třetího světa. Ovšem ne každý má předpoklady pro studium vysoké školy. A hlavně – společnost potřebuje odborníky všech profesí. Takže se musíme rozhodnout. Může si každý zvolit jaký obor chce? A jak nahradí státu náklady na své nevyužité studium. Naopak: Jakým právem stát požaduje poplatky od studentů a absolventů, kteří bez průtahů nastupují do pracovního  procesu a tak společnosti na daních vracejí co získali. Střední školy protestují proti přijímacím zkouškám. Je dlouholetou praxí, že přijmou každého protože co kus, to státní příspěvek. Kvalita absolventů tomu odpovídá. A vysoké? Dovedete si představit, že ve studijní skupině předčasně končí dvacet procent přijatých. Ano, stávalo se. Kvalita absolventů tomu odpovídala. Chaotické přijímání na humanitní obory je kapitola sama o sobě. Naši dědové věděli jak těžko hledali práci JUC. a JUDr. za první republiky.

 

  1. Demokracie ano, ale po mém.

Proběhla prezidentská kampaň, proběhla volba. Už v průběhu kampaně zaznělo „s komunisty nikdy“. A po volbě protesty, petice a žaloby. Ačkoliv byla dána pravidla někomu se něco nelíbí a nedá pokoj, dokud si neprosadí svou. Stačí zalistovat dějinami a ejhle…právě tak začínají diktatury. Soused prodal dům a přistěhoval se nový. Nějak se mně nelíbí a tak by měl být vystěhován, zavřen, když ne rovnou utracen. Přeci nemusím respektovat zaběhlé zvyklosti a souseda jako člověka. A já naiva jsem si myslel, že prezident má být sjednotitelem občanů všech názorových skupin.

 

  1. Hlavně hlasitě.

Vzpomněl jsem si jak jsem před léty jsem hovořil s mladým chlapcem. Ukazoval mně fotografie svého otce, emigranta v Kanadě. Fotografie nejen z Kanady. Otec (Slovák) byl původně v Hlinkově gardě. Potom partyzán. Následně v KSČ. Účastnil se obrodného procesu a narazil, emigroval jako politický. („Tak sme tých bolševikov…eh, fašistov bili“, - mjr. Terazky.)  Zajímalo by mě jestli se vrací jako turista. Pokud žije. Vidím-li některé nesmiřitelné takyrevolucionáře, vzpomínám na filmy z dob staveb mládeže, demonstrace na podporu revoluční Kuby a další desítky ohnivých protestů proti všemu co zrovna neladilo s politikou vládnoucí strany. Potěš nás pámbu.

 

  1. A chci odškodnění.

Pobavil mě příběh chlapce odvlečeného na poněmčení v době války. Dnes už starý pán chce odškodnění za poněmčení. Jaksi nebere v potaz, že ze strany matky byl Němec, (kdyby byla matka Židovka byl by samozřejmě pokládán za Žida). Jaksi se zapomíná, že česko-německá manželství byla poměrně častá. Bouře ve sklenici národnostních vztahů se nosí. Přitom bývalo zvykem, že obě národnosti nejen žily vedle sebe, ale děti chodily „na handl“. České do německých rodin a naopak. Pokud se ovšem někdo přihlásil k německému občanství a příslušnosti k Říši, byl odsunut. Logicky, protože automaticky schvaloval a prosazoval oddělení části republiky a její připojení k Říši. Pamětníci to komentovali slovy „chtěli do Říše, tak jdou“. Mimochodem, dovedete si představit situaci kdy jedna sestra byla vdaná za Čecha a druhá za Němce? Rodina té druhé požívala všech výhod německé příslušnosti i s materiálními výhodami, rodina první dřela bídu a bála se Gestapa. Byla válka. Šťourat se ve starých záležitostech bývá často zneužito k něčímu prospěchu.

 

  1. Kulturní scéna se zlobí

Nejen kulturní, ale i sportovní svět. Ale ten první to dává víc najevo. Na jedné straně chce svobodně a tržně podnikat pokud to sype. Na druhé straně chce státní dotace. Umělci zapomněli, že významní tvůrci měli odjakživa své bohaté sponzory. Snad proto pilně tvořili a byli dobří. Dnes si partička založí vlastní scénu a chce dotaci. Pochopitelně, v této oblasti se těžko vydělává když člověk není hvězda. A tak vznikají soubory, soutěže, divadla a skupiny. A sype se podpora, nevalná, ale častá. Co kdyby stát vrazil své peníze pouze do dětí. Jen a pouze do těch dětí. Talenty by se hledaly, nacházely a vychovávaly. Dospělí by se museli postarat sami o sebe. Nejde to – to by byla revoluce a možná i návrat k socialismu.

 

  1. Nekončí a nekončí.

 Známý ekonom a představitel vysoké školy vyzval občany aby utráceli. Jen tak se dostaneme z krize která se vleče. I přes ujišťování že jednou musí skončit. Jednou skončí i život na Zemi. 

Můj vnouček ví, že zmrzlinu nemůže když na ni nemá. Není věhlasný ekonom. Ale nějaký nápad by měl. Zvýšit daně bohatým, kteří vesele vyvádějí zisky do daňových rájů se nedaří. Sebrat chudým z dlaně chlup když tam není se nedaří. A co takhle přiškrtit státní správu. Z pěti totalitních krajů (plus Prahy) máme čtrnáct. Místo okresů se namnožila pověřená města. Jedno ministerstvo připadá na půl milionu obyvatel (a to nebereme v úvahu děti, studenty, invalidy, důchodce, nezaměstnané) a živíme nenasytný „Brusel“. Už jsem zažil různé nedostatky v městském rozpočtu, ale na provoz úřadu bylo vždy. 

Autor: Karel Ryšán | sobota 25.5.2013 14:30 | karma článku: 18,70 | přečteno: 631x
  • Další články autora

Karel Ryšán

Čekám a čekám…

25.9.2019 v 13:25 | Karma: 25,64

Karel Ryšán

Jak rozumět informacím!

17.8.2019 v 14:25 | Karma: 12,84

Karel Ryšán

Proč jsem optimista?

8.3.2019 v 9:21 | Karma: 12,35

Karel Ryšán

Svaté pravdy

1.3.2019 v 8:30 | Karma: 15,71

Karel Ryšán

Na obranu paní Schillerové

24.2.2019 v 9:16 | Karma: 38,25