Je moudré naslouchat spravedlivým. Nedávno hned dva politici projevili v televizi uznání Irům, že nespolkli Lisabonskou smlouvu i s navijákem. Zvláště se mně líbilo, že ocenili odvahu s jakou byla lidu dána důvěra rozhodnout a odsoudili politiky, kteří se bojí zeptat národa na jeho skutečné mínění.
Souhlasil bych, protože věřte nevěřte, i já mám vůči EUmonstru své výhrady. Jenom v tom smyslu, že uřídit kolos Evropa bude nesnadné, snad i nemožné. Dále bych připomenul, že lokální rozmíšky jsou tak časté, že stavět na těchto neshodách jednotný nadstátní útvar je téměř utopie. Tím větší, čím víc se bude plést do věcí jednotlivých členů. A nakonec bych pokládal za slušné a taktické nabídnout lidu „mých národů“ úlitbu - například zeštíhlení evropské byrokracie a společných předpisů. Protože lidé v Evropské unii vidí „Brusel“ a tento „Brusel“ je moloch.Přesto jsem se pobavil. Pánové dokáží ocenit že Irsko svěří rozhodnutí občanům, ale když mají tu a tam schválit referendum u nás (třeba o radaru), tak mají tisíc argumentů proti. Protože na rozdíl od moudrých Irů jsou Češi zřejmě hloupí a nedůvěryhodní. Prostě „Quo licet Iovi non licet bovi. (Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.) Že bychom se hlasu lidu přece jen báli? Ani náhodou. To spíš bude ta nová, specificky česká demokracie.
