Arogance je povahová vlastnost. Projevuje se jako naduté, domýšlivé, pyšné či pohrdavé vystupování vůči druhým.
Vlastně nic neobvyklého. I proteinový kulturista se chlubí svými svaly. Jednoduchý člověk se rád chlubí svým intelektem. Skuteční borci a vlastníci špičkových mozků bývají skromnější.
Už staří Řekové rozdělovali svět na Řecko s Řeky a ty ostatní. I když pýchu a aroganci formálně odsuzovali, stejně dopadli, jak dopadli. I Římané viděli svoje impérium a dál už jen Barbary. Kde je jim konec? A tak to jde dodnes. Nejen muslimové si myslí, že jsou ti jediní spravedliví.
Všimli jste si, že obyvatel Spojených států se zásadně označuje jako Američan. Jako by na celém kontinentě nikdo jiný nebyl. Měli bychom to prominout, protože vzdělání Američanů je často nevalné. Říká se, že nejvzdělanější mezi nimi jsou například Indové, nejlépe anglicky mluví Číňané, atd. Ale stoprocentní Američané jsou nejlepší ve všem. My máme Křemílka a Vochomůrku, Krtečka, oni bojují s vesmírnými monstry, předpotopními příšerami a z raketometů střílejí jen tak levou rukou.
Všimli jste si, jak zcela samozřejmě vítá německá kancléřka migraci, nedokáže ji regulovat a dokonce ani kontrolovat a zcela suverénně určuje celé Evropě, co by měla dělat? To není jen arogance, to se mezi prostými lidmi označuje jako drzost. Decentně to snad můžeme nazvat funkční negramotností.
Hloupost to není, zřejmě se předpokládalo, že se získá mnoho inteligentních, vzdělaných a kvalifikovaných lidí zadarmo. Nevyčítejme to, Spojené státy tímto způsobem dolují talenty dlouhá léta. A my také. Protože co to je vysávání lékařů a zdravotních sester z Východu, zatímco naši utíkají na Západ. Krademe inteligenci ze zemí, kde ji potřebují víc než cokoliv jiného. Jen jsem čekal, kdy to napadne i další země. A ejhle, Turci už přišli na to, že nejlepší mozky si mohou nechávat sami.
Řeknete si co s nekvalifikovanými. To jsou novodobí otroci. Pracující za minimální mzdu, nádeníci na místech, která znalí poměrů nechtějí. Vědí, že to je nejkratší cesta do bídy, protože za minimální mzdu se dá přežít, ale ne žít.
Od orgánů Evropské Unie očekávali lidé, že budou shromažďovat náměty k řešení společných zájmů, hledání shody, ale nečekali, že budou chtít pevnou rukou diktovat svou vůli. To nikdy dlouho nevydrží. Jenže ono je to tak lákavé, nařizovat co mají dělat ti ostatní, abych já měl svůj klídek a své bankovní konto.
Když bude tatínek despoticky nařizovat manželce a dospívajícím dětem co mají a nemají, špatně dopadne. Děti nejspíš utečou z domova a manželka ho nechá vykázat ze společného bytu. Ale když se premiér postaví proti přistěhovalcům přidělovaným sousedy a současně vláda pumpuje z rozpočtu miliony do jakýchsi nejasných aktivit, je to v pořádku. I když i to je nejen arogance moci, ale také důkaz (slušně řečeno) nevkusného politikaření.
Prostě chuť vládnout je nezvládnutelná. Člověk vládnoucí ztrácí soudnost, protože jeho kumpáni a podržtašky ho v tom podporují. Proto se velké říše rozpadají a kultury zanikají. Tak to bylo, je a bude. Takový je vývoj.
