Ani víc, ani méně

Určitě se mnou nebudete souhlasit, ale zkuste chvíli srovnávat. Pes je nejlepší přítel člověka, kočička nejroztomilejší zvířátko a to nemluvím o pandě, koale atd. Tak proč tolik rozpaků nad uznáním našich vzdálených příbuzných.

V tlupě primátů vládne alfa-samec. Má to celkem jednoduché, jde mu hlavně o sex, občas také o právo na lepší žrádlo. Peníze nezná a jachtu nepotřebuje. V lidské tlupě se takový alfa-samec musí stát politikem, nebo alespoň vysokým úředníkem. Šéfovat v rodině – nic moc, když to nikdo nevidí. Teprve potom je spokojen. Částečně.

V opičí tlupě má vedoucí samec celou řadu poskoků, kteří se mu snaží zavděčit drobnými úsluhami. Třeba tím, že mu pomáhají hlídat samičky. Do té doby, než zjistí, že šéfovi dochází dech. Pak ho zaženou a po patřičné rvačce se vlády zmocní nejsilnější z nich. Vládcem se všemi příslušnými požitky. V lidské tlupě se poskoci sdružují do vedení politických stran. Jinak totéž. Proto svého předsedu (premiéra) nejspíš zlikvidují jeho podřízení. Vědí jak na něj, znají jeho hříchy a jsou na řadě.

Mezi opicemi jsou v roli podřízených především samičky. Jejich starostí není získat přízeň vedoucího samce, ta je nezpochybnitelná. Ty preferované dávají svou nadřazenost ostatním náležitě znát. My lidé to máme složitější, ale pokračování  je stejné. A nemusí jít jen o samičky. V obou skupinách ovšem platí, že přízeň honorace je předpokladem pro spokojený život vlastní  i vlastních mláďat. Přispívá k tomu čechrání srsti a další drobné projevy sympatií a úcty. Mezi lidmi se tomu říká řiťolezectví a úzce souvisí s korupcí.

Okázalé prokazování úcty autoritám má své meze. Opičí plebs počítá se změnou elit. Nejjednodušší způsob je prokazování náklonnosti (např. sexuální) perspektivním samcům v pozadí. Protože když se to povede, má občan (promiňte opice) v budoucnosti šanci na lepší postavení v tlupě a tím i život. V nejhorším si polepší společná mláďata. V lidské společnosti jde o boj stranický, vnitrostranický, opozici a koaliční intriky. Fakt je, že ti, co nejsou příliš na očích mají  o spokojeném životě svoje představy a zařídí se, jak jim vyhovuje. Někdo se realizuje milovanou prací, někdo cestuje, sportuje nebo poctivě přikrádá. To je poměrně úspěšná technika u opic i lidí. Fakt je, že když trpělivost přeteče a ucho se utrhne, tak ti „bezvýznamní“ vezmou klacky a dělají dějiny.

Asi bychom se měli víc učit od primátů. Protože mnozí z nás, kteří staví na odiv svoji moc a vliv snad ani mezi primáty nepatří.  A to je vážný problém.