Televize pilně informuje o dopravních nehodách. Platné je to asi jako odporné obrázky a varování na krabičkách cigaret. Ty už také nikdo nevnímá.
Jezdím často a ne po dálnicích. Kolony nepostrádám, je jich dost i na silnicích nižších tříd. Uzavírek také. Ale stačí i jediná vlastní zkušenost, například na cestě Trenčín – Brno.
Úsek kolem Buchlova je nádherný. Motorkáře láká k překonání sebe sama i přes billboardy s textem, že méně bývá více. Motorkáři bývají mladí. Ale co chcete od borců, kteří ve volných chvílích skáčí do vody v neznámém lomu a lezou pod trolejová vedení? Nikdy nepochopí, že já za plechem svého tunového miláčka mám možná šanci přerazit slabší strom u silnice, ale oni v sebedražší kombinéze nikdy. Dobrovolně se účastní přírodního výběru.
Řidiči osobních automobilů také billboardy nečtou. Nepochybně platí stará definice, že výkon a cena vozu je nepřímo úměrná řidičově potenci. Asi i proto jezdí ženy bezpečněji. Je ověřeno, že ani pásy ani airbagy nejsou zárukou dlouhého života a přesto někteří z nás jezdí jako na rallye.
Tento úsek cesty mě během hodinky vyškolil především v ostražitosti vůči kamionům. Kamiony jsou jedním z praktických důkazů o hlouposti „těch nahoře“. Prakticky denně mohu já i spoluobčané sledovat najíždění těchto monster k našemu hypermarketu, kde na necelých sto metrech provádějí tři obraty o devadesát stupňů. To zaslouží uznání. Ale když jeden řidič musel vycouvávat přes přilehlou silníci s předností v jízdě, bylo to napínavé. Náhodní chodci se snažili zastavit na hlavní dopravu, řidiči ve vlastním zájmu ukázněně čekali, až kamion vycouvá přes křižovatku a odjede správným směrem. Zajímalo by mě, jak se cítí řidič, když riskuje takovým manévrem? Asi se modlí, aby se nějaký nepozora nesnažil vynutit své právo přednosti v jízdě.
Pod Buchlovem se rychlost proudu zdála jednomu kamioňákovi příliš nízká. A tak začal předjíždět. Mnohatunový kamion s mnohatunovým přívěsem. S kopce (do kopce na to neměl), přes plnou čáru, přes zebru, přes křižovatku do odbočovacího pruhu v protisměru. Má paranoia mě tlačila ke krajnici. Dobře to dopadlo. Souprava se vrátila do našeho pruhu v okamžiku, kdy z oblouku vyjížděla podobná souprava v protisměru. V nákladní dopravě nejezdí profesionálové, jak by si laik mohl myslet. Širší veřejnost tvrdí, že jezdí jako prasata. A přeberte si to, jak chcete, ten řidič byl Němec. Podobnou zkušenost, jen dražší jsem měl s Polákem a také Slovákem. Cizinci jezdí jako super prasata. Prý je k tomu nutí zaměstnavatel, nebo touha být brzy u rodiny. Ale to mě nezajímá.
Asi před čtyřiceti lety jsem viděl film o dopravě v Japonsku. Nákladní vozy jen na hranici města. Odstavné parkoviště a přeložení zboží do dodávek. Tečka. Švýcaři a podobné inteligentní národy staví železniční tunely a náklady směřují na koleje. U nás Pražáci zjistí, že pro kamiony v ulicích se nedá spát a tak je odkloní do okolních vesnic a městeček. Nechápu, proč neudělají parkoviště na Václaváku - tam je místa!
Svůj podíl na situaci mají i silničáři. Je hezké, že opravují, nic proti ničemu. Ale opakovaně se upozorňuje na praxi, kdy se v pátek v poledne zastaví práce a kolony courají staveništěm až do pondělí. Nic nového. I když jsem zažil lepší situaci.
Úsek v opravě, třicítka a výstražný trojúhelník – světla. Jedu předpisově a světla nikde. Ani z jedné, ani z druhé strany. Asi se firma bála, aby jim je někdo neukradl. Totéž po druhé, po třetí, snad po desáté. Naposledy se plížím a krokem objíždím náklaďák, zřejmě nějaký dodavatel. A ejhle. Těsně před jeho čumákem červená. Tak jsem poprvé v životě vjel na červenou. A řešil, kam se rychle zdekovat. Takové překvapení. Samozřejmě chyba na mé straně. Každý přece musí předpokládat, že výstražný trojúhelník oznamuje instalaci semaforu, i když možná až někdy v budoucnu.
Svůj podíl nese i policie. Vždycky jsem ji respektoval. Jsou to představitelé zákona, který platí pro všechny. Tedy pro všechny už dávno ne. A taky to co plodí naši zákonodárci občas nemá hlavu ani patu. A to nemluvím o soudnictví, kde v jednom stupni dostanete dvanáct let natvrdo a po odvolání podmínku. Prostě občas policisté na důslednost kašlou a já to z výše uvedených důvodů chápu. Například mám dojem, že právě v případě řešení přestupku cizince jsou dost nesmělí. Hodní také bývají v případě, že v dokladech řidiče objeví vložený nějaký důležitý průkaz. Detaily raději nebudeme rozebírat. A o jejich výkonnosti jen jeden příklad trochu bokem.
Zaparkoval jsem na velikém parkovišti velikého města. A koukám, po ploše se potuluje podivné individuum a zkouší uzamčení dveří. Asi sto metrů byla služebna policie. A tak jsem se po malém zaváhání vydal s kelímkem kávy v jedné a houskou v druhé ruce upozornit strážce zákona aby se na maníka podívali. Požádali mě o doklady, odnesli dovnitř a zřejmě si prověřili, že doklady nejsou falešné a já nejsem celostátně hledaný. Pak se poněkud váhavě vydali na parkoviště. Zbytečně. Týpek už byl pryč. Zřejmě nenašel, co hledal.
Půlku léta máme za sebou a to znamená, že adrenalinovým zážitkům na našich silnicích ještě není konec. Ale jedno vím jistě: Za adrenalinem se už dávno nemusí jezdit za hranice.
