Jako mnozí jiní jsem měl po volbách radost, že největší hrozba v podobě Paroubkovsko - komunistické koalice byla zažehnána. Po zveřejnění volebních výsledků jsem dostal nespočet nadšených sms, mnohé s dotazem, co tomu říkám. Odpovídal jsem: je skvělé, že to takto dopadlo, ale obávám se, aby to záhy nebylo na Johno...Už v té chvíli jsem se obával, že naprostá nevypočitatelnost, naivní populismus a personální složení Věcí veřejných přinesou brzkou deziluzi do povolebních vyjednávání.
Je nesporné, že VV přinesly k řešení mnohá palčivá témata – většinou taková, která opravdu hýbou žlučí většině národa. Lze však silně pochybovat o tom, má-li tato strana opravdu tak zcela křišťálově čisté úmysly, schopnost v politickém kontextu a realitě prosazovat své vize tak, aby výsledek nebyl podoben pohybu slona v porcelánu. A myšlenka, že si nechá od svých virtuálních příznivců schvalovat svou činnost, se jeví v situaci, kdy je třeba dělat zejména nepopulární, bolestné kroky (tedy to, co je potřebné, leč každý to plně chápe, jen než se to dotkne jeho samého) reálně uvažujícímu člověku zcela úsměvná. Málokdo si dobrovolně odklikne zmenšení svého koláče. Zato pivo zdarma by se dozajista zalíbilo všem.
Záhy po volbách se výrazněji ukázalo, že hlavní tvář VV Radek John není až tak úplně hlavní tváří.
Že propletení politiky a byznysu až tak moc vadit nemusí. Vyplouvají i dřívější kauzy s granty a dotacemi, jak ušité pro šťourání investigativního žurnalisty. Ale budiž – čobolo-tobolo, jsem v podstatě připraven uvěřit tomu, že úmysly VV jsou poctivé, byť značně poznamenané dosavadní nulovou zkušeností v reálné politice a mnohým vybízející k velké osražitosti.
Co však je neomluvitelné, záleží-li této straně na dohodě a chce-li se nazývat konstruktivní (pokud není skutečnost taková, že se vládní spoluodpovědnosti zalekla a nehledá záminku k vycouvání), je její představa o tom, co je to jednání, hledání dohody a nezbytného kompromisu. Její personální požadavky (navíc hlásané nejdříve mediálně-FUJ!!!) nelze nazvat jinak, než vydíráním. Neboť, vážený pane Bárto a Johne, pokud by tímto způsobem jednaly všechny tři strany, které mají bytostně důležitý úkol se dohodnout, mohli jste se na společné zasednutí ke stolu rovnou vykašlat. Hledání společného řešení nevypadá tak, že se přes novináře sdělují partnerům ultimáta. Což takhle rovnou trvat na podpoře slečny Klasnové na funkci prezidenta? A byť si leckdo rozčarovaně myslí, že Petr Nečas měl praštit do stolu a zařvat Tak dost!, v daných souvislostech považuji jeho ústupek za státotvorný. (leč vocaď pocaď...) Každopádně díky chování VV v posledních dnech značně klesl v mých očích jejich rating.
Nezbývá než doufat, že snaha VV urvat hned zkraje přes mrtvoly co se dá, byla ukojena a že přijdou na to, že partneři se vzájemně neválcují.. Že nezkušený politik Bárta coby ministr dopravy se neukáže jako tragický omyl. Že se v dřívější podnikatelské činnosti pana Johna neobjeví stíny. Že se VV nakonec promění ve vyzrálou, čitelnou a předvídatelnou stranu, hledající kultivovanou shodu se svými partnery a uvědomující si reálnou hodnotu své pozice Prostě nezbývá, než být optimistou.
Protože zmaří-li přehnané vyskakování jednoho ze tří partnerů dosavadní jednání, bude to špatná zpráva pro všechny.
