Otázky pro naše milé odbory

V souvislosti s iracionálními a nebezpečnými akcemi odborů mě napadá otázka: pokud bychom, milí odboráři, byli v Eurozóně (anebo i jen jako člen EU) a byli požádáni, abychom se spolupodíleli na záchraně Řecka, jak byste reagovali? Vsadím se, že byste proti jakékoli pomoci protestovali možná i v ulicích - – ať si sami snědí, co si nadrobili – my máme svých starostí dost!

Odkud budete očekávat spásu, až demograficko-ekonomická realita a důsledky vašich akcí dorazí na Česko? Koho označíte za viníka, že včas situaci neřešil? Čím ono to je, že odbory nikdy neřvou v situaci, kdy by měly – kdy stát štědře rozdává, ač je to nad jeho reálné možnosti? V našem případě jste, odboráři, měli vyrazit do ulic během Sobotkovského líbivého rozdávání! Teď jste opravdu mimo mísu – byť se zjevně ledasco dělá blbě, zaplaťpámbu, že je aspoň snaha věci řešit.

Použiji příměr jednoho známého z reálného světa: jeho kamarád, zodpovědný, milující své děti a v rámci jeho dosud mírně nadprůměrných (malo)podnikatelských příjmů dosud platící mírně nadprůměrné alimenty přestal prosperovat, prostě se přestalo dařit, podnikání skončilo, našel jakžtakž placenou práci, za kterou je rád, chtěl platit alimenty o něco nižší, na což exmanželka zareagovala požadavkem na alimenty vyšší, protože přeci její životní úroveň  neklesne, alimenty se už tři roky nevalorizovaly a jeho problémy ji nezajímají...Není to, milí odboráři i váš příběh? Vás okolnosti nezajímají - vy prostě chcete, chcete, chcete!!!

P.S. A ač ze zásady nereaguji na diskuze pod blogy (zejména proto, že jsou většinou zcela mimo dané téma), na jeden příspěvek pod mým minulým blogem výjimečně zareaguji. Týká se to zamíchání role Solidarnosci do tématu našich dnešních odborů: pisateli zřejmě unikla odlišnost situace – v momentě, kdy despotický nesvobodný režim neumožňuje svobodnou soutěž politických stran ve volbách, je na místě, když se do role opozice postaví třeba svaz včelařů, rockoví fanoušci, kdokoli – třeba odbory (případně kdokoli, koho se totalitní mašinerii nepodaří rozmetat). V Polsku se role opozice ujala pod rouškou nezávislých odborů Solidarnosc, ve skutečnosti sehrála roli opoziční politické strany a budiž jí dodnes dík za to, že byla pro celý zbytek nesvobodného a zaostalého východního bloku inspirací, závanem svobody a jiskřičkou naděje v zadrátovaném komunistickém lágru. Kdo chc dnes ovlivňovat politiku vlády, má získat mandát ve volbách. Jenže to by pak odboráři nebmohli říkat, jak zastupují všechen lid...