Krátký povzdech ubručeného morouse (mládež)

Snažím se nebýt morous, vnímat svět pozitivně a dnešníma očima, ale někdy mi to nějak nejde. Že bych fakt stárnul do nerudnosti? Vytáčím se kvůli prkotinám, nebo to prkotiny nejsou?

Dnes cestou z práce, ani ne znaven, ale spíš zpruzen z pracovních nepříjemností, čtu si v metru a snažím se jako často nevnímat stupidní techno z neskutečně vyhulených sluchátek vedle sedícícho spolucestujícího. Snažím se mu s úsměvem pohybem naznačit, že mě jeho produkce nebaví a obtěžuje, ale zakapucovaná kebule se otočí a dělá, že mě nevidí. No nic, to rozdejchám.

Přistoupí stará paní, opravdu hodně stará. Kolem mě sedí z valné většiny mládež do dvaceti. Pořád doufám, že někoho napadne se zvednout, ale jako už snad tisíckrát, nic. Jděte do háje, mlaďoši, proč se, krucinál, nakonec skoro vždycky zvedám já, aby vy jste si vysedávali svý bezohledný teenagerský zadky a dělali, že nevidíte? Nejde o to - já to v pohodě ve svejch skoro padesáti odstojím, necejtím se o nic starší než většina z vás - ale z principu mě to s...! Proč bych se já styděl, kdybych se nezved a  vám je to  fuk?