Krátká hospodská aktualita

Dnes jsem byl na pozdním obědě v restauraci, kde jsem dosud nikdy nebyl-žádná špeluňka, žádný Hilton. Lokál prořídlý, televize zapnutá, prezidentská volba probíhá. Výčepní se rozčiluje na adresu "těch gaunerů, kterejm jde o to akorát si nakrást". Vzápětí mi nese pivo, s velkorysou tolerancí nejměně centimetr pod míru. "To je reprezentace, chovaj se jak dobytek, div si nedaj do držky...", pokračuje výčepní-analytik. "To je fakt horší než za komančů", burácí dál hospodský.  "Nerouhejte se", neuváženě navážu komunikaci.  Vzápětí mi donese další pivo, tentokrát už více než dva centimetry pod míru. Napodruhé mi to už nedá: "Když tak mluvíte o tom okrádání, myslíte, že tohle pivo dojde?" Naštvaně vezme půllitr a s doplněným třískne o stůl tak vztekle, že mě postříká. "Snad by to šlo trochu kultivovaněji", zareaguju a snažím se zachovat klidný hlas. "Jestli máte problém, tak můžete jít jinam", dostanu vyčerpávající odpověď.

Odešel jsem s vědomím, že do uvedeného podniku už nikdy nevkročím. A s pocitem, že na "ty nahoře" nejvíc prskají ti, kteří by se na jejich místě chovali nejspíš ještě hůř. Těžko říct, zda je to horší, ale některé věci jsou opravdu stále stejně strašné jako za komančů, pane výčepní. Například chování některých hospodských. Bylo by krásné, kdyby vlídní hospodští v krásných hospůdkách přivítali hosta, s úsměvem ho obsloužili, pivo mělo dobrou míru, záchody se blýskaly...Prostě nejen v politice, ale i v hospodách by bylo pěkné, kdyby panovaly poměry jako u sousedních zemí, které měly tu kliku, že v nich komunista nikdy nevládl a nezdevastoval (mimo jiné) banální zásady slušnosti, poctivosti a stavovské cti...