Tak pan Engel se diví, že ho nechtějí zpátky. Jak dojemné! Oni si dovolili vzít vážně jeho výpověď!
A nejspíš i mnohých jiných. A ředitelé nemocnic si dovolili na uvolněné místo někoho přijmout, místo aby riskovali, že pan doktor opravdu odejde, jak prohlašoval, a místo zůstane neobsazené... Zřejmě to místo měli nechat volné třeba půl roku, podle toho, jak si to kdo rozmyslí, odejdu-neodejdu, nebo jaký bude o pana doktora nakonec zájem/nezájem v tom zahraničí...A to je to, co mi na (jinak nepochybně v mnoha ohledech oprávněném) protestu lékařů vadí – že je celý od začátku postavený na lži. Kdo chce odejít, ať jde, ale ať planě nevyhrožuje! Stávkovat je možno i bez lhaní a nevážně myšlených gest. Každý, kdo podá výpověď, musí očekávat, že bude přijata a nemůže následně prohlašovat „ale my jsme to tak nemysleli“. Každý zodpovědný šéf nemocnice se okamžitě po přijetí výpovědi musí snažit místo co nejdříve obsadit. Každá hra má svá pravidla a v žádných není „výpověď jenom jako“. Ale zde jedná o problém obecně odborářský – odbory umí sice velmi dobře něco chtít, mnohdy bez ohledu na jakékoli vnější okolnosti a možnosti, chtějí mít moc, ale bez jakýchkoli rizik a zodpovědnosti. A v tomto případě nejsou ochotni převzít odpovědnost ani za vlastní výpověď. Snad abyste, pane Engele, příště přišpendlil na svou výpověď dovětek – NEZABÝVAT SE – NENÍ MYŠLENO VÁŽNĚ, aby zase nedošlo k tak politováníhodnému nedorozumění.
