„Matouš 16:26 Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?“ Tento veršík je pro mě velkým napomenutím. Doba, ve které žijeme (a prostředí) je pro nás specifické tím, že žijeme v blahobytu. Máme, nač si vzpomeneme – technické vymoženosti, jídlo, pití, různé druhy zábavy. Rozhodnu-li se jít na výšku, tak jdu. Chci-li cestovat po světě – cestuji.
Samy o sobě, to nejsou špatné věci. Problém nastává, když se stanou tím nejdůležitějším, tím pro co žijeme. Na prvním místě má být Bůh. Často v televizi slýcháme, že ten či onen spáchal sebevraždu. Mnohdy jsou to lidé, kteří v životech dosáhli všeho. Lásky, štěstí, kariéry, peněz… Proč tedy ukončili život? Stáváse, že to co čemu přikládáme takovou váhu, selže a my pak ztrácíme smysl života. Když člověk má Boha na prvním místě, tak se nikdy nezklame. Život nebude procházet bez problému, ale bude vnímat, že není sám a Bůh ho bude naplňovat pokojem a požehnáním. A to nejkrásnější je, že v Bohu se nikdy nezklameme.
„1 Petrův 5:7 Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.“
Někteří budou možná psát, že smyslem a naplněním pro ně je rodina. To je super, pro mě je to taky neskutečně důležité. Ale i tak v tom nenajdeme celkové spočinutí a klid. To je jen v Bohu. Rodina ani cokoliv jiného nám nedokáže nahradit Boha ani nám pomoct dostat se do nebe.
Předevčírem, jsem poslouchal svědectví muslima, který vyprávěl o tom, jak se stal křesťanem. Přišel o vše, bratr mu dal tři dny na odvolání, jinak ho chtěl zabít. Nemohl na pohřeb vlastní maminky… a právě v těchto těžkých situacích, mu Bůh dal tokový pokoj a klid jak nikdy. Proč by někdo riskoval smrt, kdyby neměl jistotu, že Bůh je? A jediný a živý Bůh je Ježíš? On je jedinou cestou k Otci.
Přeji, aby Duch Svatý otevíral vaše srdce pro Ježíše Krista a mohli jste ho poznat osobně. Amen
http://www.projektizrael.cz/internetova-tv.php
