Vytěsňování politiky z pozornosti, ignorování zpráv a nulová vlastní politická aktivita se stala v České republice normou mnohých občanů. „Češi se málo angažují v politice“, soudí politolog David Dohnal. (zdroj: http://1url.cz/XTB5). To ale nemůže být překvapením. Mstivost politických stran, a to skoro bez rozdílu její politické orientace, vůči svým politickým oponentům, už dlouhodobě odrazuje občany, aby se v politice angažovali. Ze soupeření se totiž stala válka. Především na poli existenčním pak nalézáme její oběti. Při obvyklé nestejné názorovosti, kterou se každá demokracie projevuje, je takový postup českých politiků jen dalším hřebíčkem do rakve občanského státu. Avšak stále platí: „Sed taciti fecere tamen convivia vultus“ – „Mlčící tvář však přece výčitky činí“ (zdroj: http://1url.cz/ZTFm).
Ohlédnutí zpět
Připomeneme si, že nejprve přišla vlna ukončující socialismus. V roce 1991přijatý lustrační zákon (Pozn. Zákon č. 451/1991 Sb.) měl nepochybně své opodstatnění, neboť především rozlišoval komunisty a ty, co byli u komunistů. Antikomunismus vůči 1,7 milionu obyvatel, (zdroj: http://1url.cz/GTRU), bývalých členů KSČ, který později rozpoutala ODS, byl ale jen zástěrkou a odvracením pozornosti od skutečných cílů bossů a kmotrů této strany. Odvracením pozornosti od rozkrádání státu a vedoucí k děsivé korupci. Také ale k vysoké demoralizaci občanů a devastaci společných hodnot. Hodnot jakou jsou rodina, čest, poctivá práce apod. Stejně jako každý člen KSČ nebyl zločinec, stejně tak ale platí, že každý člen ODS či jiné strany nebyl korupčník a zloděj. Propaganda je však nezřídka zcela opačná a často paušalizující. Neumíme rozeznat člověka, vidíme často jen legitimaci.
Nápravu společnosti a upadající morálky měla už v roce 1998 zajistit akce „Čistých rukou“ v podání strany ČSSD. Heslo se ujalo, činy nebyly žádné. Opoziční smlouva, který nahradila systém Národní fronty, jen upevnila nastoupený demoralizační a loupeživý trend. Po střídání vedení v ČSSD se pak téměř z každého podnikatele stal darebák. Opět paušalizace, opět zakrývání jiných cílů. Informace typu že podnikatel vykradl, podnikatel boural, podnikatel ošidil apod., se v podání sociálních demokratů a jim servilních médií staly trapnou ozdobou mnohých zpráv. Vidět poté na obrazovce TV potápějícího se expremiéra Stanislava Grosse, jak děkuje podnikatelům za jejich přínos společnosti, bylo výsměchem všem občanům. Cílená politika ČSSD postavila na piedestal svého „slepého a hluchého státního úředníka“. Nejhorší korupce v dějinách českého státu tím byla definitivně odstartována. Stav došel až tak daleko, že kontrolní orgány finančního úřadu odmítaly respektovat platná nařízení Evropské unie a pokutovaly podnikatele i za činnost, která byla zcela zákonná a správná. Beztrestně, totalitně, morálně nechutně. Nápravu zjednaly až soudy. Přátelé ČSSD si mezitím „za hubičky“ přes offshorové a jiné tajemné firmy privatizovali miliardové státní podniky jako Mosteckou uhelnou, OKD a další.
Za ODS a ČSSD se skrývala strana tzv. lidovců, jejíž podíl na devastaci české společnosti je rovněž nemalý. Řádění usvědčeného lháře a doslova škůdce exministra Šimonovského v rezortu dopravy stojí dnes stát miliardy ztrát. Pokud někdo hledá počátek hospodářského krachu železniční nákladní dopravy, která se z vysoce výdělečné obchodní společnosti dostala na úroveň skoro bankrotující, ať začne hledat u Šimonovského všechna ta „úsporná opatření“ a cílený rozklad celého systému Českých drah. A má cenu se vracet k děsivé kauze zvané „Mýtné“? Stačí si přečíst zprávu NKÚ (viz. http://1url.cz/mTFW).
Důsledky současné politiky
Ve společnosti, kde se opět provádí selekce občanů podle stranické příslušnosti, se začnou stranickosti lidé vyhýbat. Být nestraníkem je zjevně mnohem bezpečnější. Marně strany hledají občany na doplnění kandidátek, marně lákají nové členy. Obvykle se ve velkých stranách a hnutí s novými členy zachází jako s užitečnými idioty. A to občané už vědí. K tomu navíc vznikají nové strany, které místo demokratické strany připomínají sekty. O členství rozhodují v mnohatýdenních lhůtách tajemní kápové a když položíte otázku, kdo je předsedou například na Praze 4, je tato informace pro nečleny tajná! (Pozn. Taková strana v Praze opravdu existuje, ale z důvodů blížících se voleb její název zde neuvádím). Nové slušné strany jsou pak opozicí ihned cejchovány jako strany kmotrů a defraudantů.
Dlouhá léta se tlouklo lidem do hlavy, jak členové KČS byli zvýhodňování a jak stranická legitimace byla zdrojem bezpracného blahobytného života. Nepochybně to u Ústředního výboru a mnoha krajských a jiných tajemníků byla pravda. Speciální obchody a privilegia byly realitou. Jenomže nejbohatšími lidmi v našem okolí byli šizunkové hospodští, veksláci, zelináři a řezníci a všichni ti, co pracovali s nedostatkovým zbožím a s nedostatkovými službami. Ostatně i socialismus přiznával tuto smutnou pravdu v mnohý filmech a TV pořadech.
Přesvědčení, že stranická legitimace je vstupenkou k bohatství, žel, v Česku zůstalo. Toto přesvědčení „příval“ jistých osob do politiky zajišťuje. Aby ne, když je tolik protagonistů, kteří i dnes potvrzují, jak se dá díky mediální pozici v politice rychle a beztrestně zbohatnout. Hlas odevzdaný těmto lidem je ale hlasem propadnutým. Početně možná nikoliv, ale občansky a lidsky rozhodně. Od těchto „nových straníků“ se ničeho dobrého nedočkáme. Nebude líp.
Musíme znovu hledat.
