Občanská konzervativní strana, zatím myš, která dobře řve.

Oznámení o založení Občanské konzervativní strany (zkratka O.K. strana) glosoval dle Wikipedie sociolog Pavel Šplíchal jako „rozvíjení slepé myšlenkové větve klausismu.“ (zdroj: http://1url.cz/4ToG). A ostrými slovy dále Šplíchal pokračoval v jiném článku cit.: „Občanská konzervativní strana, je tedy OKS, navenek se však prezentující sexy zkratkou O.K. strana. Kmotři pod vedením Jiřího Janečka, kteří se seskupili původně jako pravicová frakce v ODS, obvinili všechny strany z absence pravicových hodnot a zkusili to sami. Protože dožívající ODS v podstatě kopíruje myšlenkové pochody OKS, a taky vehementně hlásá návrat k autentickým pravicovým kořenům, je existence kmotrovské pobočky hned dvakrát nesmyslná. K útěku zpět k mytickým kořenům devadesátých let, kdy podnikatelské botky byly naleštěnější, mobily větší a stát benevolentnější, bohatě stačí jedna strana, která má problémy překročit pět procent a která je také jen oživlou mrtvolou ztracené minulosti.“ (zdroj:http://1url.cz/LTop) Sociolog, který se neslavně proslavil výrokem „Jdi do prdele, Tomio!" (zdroj :http://1url.cz/5ToB) se v mnohém mýlí.  

Poprvé v tom, že Občanská konzervativní strana - O.K. strana, jsou údajně ti kmotři z ODS. Kdo jsou a byli tzv. kmotři z ODS si může každý čtenář přečíst rychle a snadno, neboť se jim média dostatečně a pozorně věnovala. Některým se věnovaly i orgány činné v trestním řízení, někteří se dokonce dočkali odsuzujících rozsudků. Někteří na své odsouzení teprve čekají.

Nezdá se ale , že by to byli členové vedení a tzv. stínové vlády O.K. strany.

Nejprve vedení:

Pánové Jiří Janeček, Robert Vacek, Richard Novák, Martin Vacek a František Ryba.

Sociolog Šplíchal by své tvrzení, že vedení Občanské konzervativní strany - O.K. strany, jsou tzv. kmotři z ODS, měl prokázat, protože opak lze z internetových stránek zjistit. Souboj Františka Ryby právě s kmotry z ODS na Praze 1 lze snadno na mnoha portálech dohledat. Skutečnost, že předseda O.K. strany, Jiří Janeček, kandidoval ve volebním bloku „HLAVU VZHŮRU“ žádné kmotrovství nedokazuje. Volební propad tohoto bloku způsobilo mnoho faktorů, ale především to byl vstup Václava Klause na podporu tohoto bloku pozdě v kampani a v příliš krátké době po jeho skandální amnestii.

Je nesporné, že Občanská konzervativní strana - O.K. Strana, se cestou „klausismu“ dále nevydá, když  pan Šplíchal pozapomněl čtenářům vysvětlit, co tím označením on sám myslí.

Ostatně tzv. stínová vláda, tj. Ing. Karel Svoboda, Mgr. Jana Prokešová, Ing. Jakub Hašek, Mgr. Alena Piskunová, Karel Kasal, Luboš Kučera, Alexander Stepanovič, MUDr. Veronika Vaštová, Mgr. Václav Šmíd, JUDr. Richard Novák, Ing. Martin Klufa a Ing. František Winter, se ve svém programovém prohlášení, vycházejícím ze zásad O.K. strany, k žádnému „klausismu“ nehlásí. (zdroj: http://1url.cz/XToR).

Pokud tedy někdo někoho označí jako tzv. Kmotra, tj. člověka, který se vyznačuje klientelistickými vztahy, nabytím majetku nekalým a začasté korupčním způsobem apod., musí autor takové tvrzení dokázat. Jinak se jedná jen o žalovatelnou pomluvu.

ODS a ČSSD nepochybně byly a jsou dvě strany s velkou propojeností na tzv. kmotrovskou resp. klientelistickou politiku. Kmotři a jejich neuvěřitelná korupce dovedla Českou republiku do téměř fasádní demokracie. Ale nebyl to každý člen ODS a každý člen ČSSD, kdo se o tento žalostný stav zasloužil.

Konzervativní politika zní dnes mnoha občanům jako něco zastaralého, nemoderního a ztrouchnivělého. Leč není to nic jiného, než držení se osvědčených zásad a prověřených pravd, jsou-li pro život stále dobré. Neboť změna je nezadržitelná a jen zatvrzelý a hloupý by na ni nereagoval. Proto konzervativní neznamená zakonzervovaný.

„Stare decisis“ (Pozn. V překladu „setrvat u rozhodnutého“) je trvalá zásada angloamerického práva. Proto významné soudní rozhodnutí, tzv. precedens, nemůže být libovolně změněno. Zajišťuje to stabilitu systému a soudcovského práva. Je to jednoduše konzervativní politika v praxi. A k té se přidružuje i mnoho dalších zásad jako dodržování smluv, nezneužívání postavení a ochrana rodiny. Ale ani ve Spojených státech ani Spojeném království k žádné konzervaci společnosti (a ani práva) nedochází.

Konzervativní politika navíc vyžaduje stranický systém. Systém politiky postavený na zbohatlících (Pozn. Prosím rozlišit zbohatlíka od podnikatele!) a jejich penězích se v tomto konzervativním angloamerickém světě stále ještě nekoná. Ale můžeme připomenout i další demokracie s konzervativními stranami např. Spolkovou republikou Německo. Výčet by jistě mohl pokračovat.

Dnes se „Strany“ v Česku, módně řečeno „nenosí“. Na O.K. straně je proto sympatické, že přes zjevný handicap minulého odéru ODS a nepopularitu slova „strana“ to jde zkusit a před voliče předstupuje v té obvyklé stranické podobě. Na jejích kandidátkách se nepochybně objeví mnozí odborníci – nestraníci, ale zůstává věrna té nejzákladnější konzervativní myšlence, že politiku mají dělat strany, politici a političky.

Současný hněv našich lidí na špatné strany a špatné politiky je logickým odrazem mnoha minulých vlád a okázalé zpupnosti kmotrů. Vrátit politickým pojmům a slovům jejich původní obsah bude velmi obtížné, v krátkém čase možná i nemožné. Ale je to jediná cesta, jak obnovit v České republice demokracii. Tu žádní kupčíci se svými politickými firmami a handlovskými fintami nikdy nevybudují.