Winter Masters of Rock 13´ – Zlín, hala Euronics.

Na Klementa se v bývalém Gottwaldově (jak příznačné) konal již po deváté hudební festival Zimní Masters of Rock. Co se zimní festivalové úrody týče, tak nemá tento metalový hudební svátek v České, potažmo Slovenské či Polské republice konkurenci.

Letošní ročník se ku prospěchu věci přesunul ze zmrzlé hokejové haly zpět do haly házenkářské. Důvodem budiž zřejmě méně prodaných vstupenek v předprodeji (bohužel, krize se dotýká každého) a taky hokejisté Zlína, kteří v pátek 22. listopadu padli doma s Hradcem Králové (i když si myslím, že přesunout tento zápas by zase tak velký problém nebyl).

WMOR 2013 sliboval velice různorodou úrodu opravdu kvalitních kapel. Na své si přišli jak vyznávači melodického metalu (Dan Krob, Kamelot), tak symfonicko-gothického kvílení (ReVamp) nebo extrémně-metalového běsnění v podání kapel Medeia, Decapitated, Soilwork či Children of Bodom. Samozřejmě nesmím zapomenout na melodické doom metalisty Amorphis, kteří sice nebyli headlinerem, přesto si dovolím tvrdit, že byli ozdobou letošního ročníku.

Vezmu to tedy popořadě. Úvod patřil kytaristovi Danu Krobovi a jeho doprovodné partičce, kterou tvořili bubeník Jiří Melena a baskytarista Stanislav Jokiel. Sice kapela hrála pro poloprázdnou halu, kluci se na to ale nevykašlali. Šli do toho s vervou, a ač bylo jejích pódium nasvícené jak Torgarská kobka, jejích hudba byla plná světla. Na start dobrý.

Jako druzí se předvedli finští progresivní death metalisti Medeia. A to už bylo jiné kafe. Jejích hudba měla kule. Příjemné překvapení, protože tento band jsem neznal ani podle názvu. Jejích osmiskladbový set stal opravdu za shlédnutí. Bohužel, návštěvníci festivalu se teprve po jednom trousili do haly jak švábi na pivo. Škoda, protože skupina hrála fakt dobře.

Jenže to samé už se nedalo říct o mladících z Chicaga, skupině Starkill. Pod názvem Starkill existuje tento soubor něco málo přes rok a na jejích sehraností to bylo hodně znát. I když v určitých názvových proměnách se někteří muzikanti objevují na hudební scéně již od roku 2008 (jako skupina Ballistika, později Massakren), přece jenom jim chyběla větší odvaha se na pódiu více odvázat. Asi nejslabší skupina večera.

Dalším zklamáním byli ostřílení norští „blekáči“ Keep of Kalessin. Skupina se během letošního roku zeštíhlily na trio a pěvecké party vyhodivšího zpěváka Thebona převzal kytarista Obsidian Claw, kterému sekundoval basák Wizziac. Bohužel, na jejích hudbě to bylo hodně znát. Takový umaštěný stereotypní cajdák.

Naštěstí „Pragáč“ měl v rukávu několik trumfů a prvním z nich byli polští techničtí death metalisti Decapitated. Skupina je ve svém žánrů v Polsku velmi uznávaná. Polští fanoušci je řadí hned za takové světové veličiny death metalu jako Behemoth nebo Vader. A musím uznat, že právem.

Skupině vévodil dredatý zpěvák Rafal Piotrowski, kterému kryla záda tříčlenná družina tvořena ostříleným kytaristou Voggem (mimo jiné ex-Vader), baskytaristou Pawlem Pasekem (ex-Kat, Virgin Snach) a bubeníkem Kevinem Foleyem, který má zkušenosti s takovými soubory jako Sepultura, Kronos nebo Sabaton. A na jeho sebevědomém výkonu to bylo určitě vidět.

Po Decapitated se představil jediný zástupce tzv. symfonického metalu, skupina ReVamp. I když symfonický metal bych této skupině zas až tak nepřiřazoval. Jejích hudba nepostrádala dokonce prvky progrese, kterými obohacovala své skladby.

Dominantní postavou tohoto souboru je určitě zpěvačka Floor Jansen, která je zároveň i plnohodnotnou zpěvačkou skupiny Nightwish. Ale to už každý ví, proto nemá cenu to tu připomínat. ReVamp tu byli dříve (tedy co se z pohledu Floor týče) a před nimi ještě After Forever, kde už Floor ukázala, že je excelentní zpěvačka. A že je výjimečná,  předvedla i ve Zlíně. Dokonce se ochotně fotografovala s fanoušky ve stánku s marchendisingem skupiny.

Po holandské „symfonice“ přichází na řadu drsný nářez v podobě Helsingborgských groove metalistů Soilwork. A že to byla jízda jak se patří, bez zbytečných keců a cavyků.

Jejích set rozjela novinka This Momentary Blues, následována letitou Overload a úvodní trio skladeb uzavřela palba Weapon of Vanity z veleúspěšného alba Stabbing The Drama. Samozřejmě nemohly chybět i takové pecky jako Bastard Chain, Nerve či závěrečná Stabbing The Drama. Jejích koncert prostě neměl chybu.

Jeden by si řekl, že po Soilwork už nemůže přijít nic lepšího. Ale přišlo. Finská škola doom/melodického heavy metalu v podobě Amorphis. Neskutečný zážitek. Pro mne to nejlepší z letošního festivalu Winter Masters of Rock.

Skupinu jsem měl možnost vidět snad po páté, ale tento zlínský koncert byl ze všech asi nejlepší. Jejích setlist zdobila jedna pecka za druhou. Ať už to byla The Wanderer, Silver Bride nebo závěrečná House of Sleep.

Dokonalou atmosféru vystoupení Amorphis neskutečně umocňoval „dredatý“ Tomi Joutsen, který je ozdobou skupiny.

To už se pomalu blížil závěr letošní zimní odnože festivalu Masters of Rock. Nejprve přišli na řadu američtí melodičtí power metalisti Kamelot, kteří do Zlína dorazili po dlouhých 6 létech (samozřejmě se objevili v roce 2012 na letním MOR, ale to bylo ve Vizovicích). Tehdy zpíval v jejích řadách ještě Roy Khan a tento koncert  nasadil laťku hodně vysoko a skupina s novým zpěvákem Tommy Karevikem jako by se snažila ji překonat. Zatím bohužel marně. I když ve Zlíně na WMOR byli určitě o ligu lepší než na památném koncertě na MOR v roce 2012. Přece jenom tomu chyběla ta pomyslná třešnička na dortu.

V jejích setlistu zazněly skladby jak z éry Roye Khana (Ghost Opera, Center of The Universe nebo March of Mephisto), tak z posledního alba Silverthorn, kterou už nazpíval Tommy. Byly to Torn, Veritas nebo Sacrimony (Angel of Afterlife).

Určitě všechny potěšil duet s Floor Jansen, skladba The Haunting (Somewhere In Time), kterou původně na albu The Black Halo nazpívala Simone Simons (Epica).

Závěr letošního ročníku Winter Masters of Rock patřil finské ledové vichřici Children of Bodom. Skupina do Zlína přivezla i aktuální album Halo of Blood, ze kterého zahrála např. titulní Halo of Blood nebo Dead Man´s Hand On You.

Co říct k tomuto koncertu? Dle mne je partička kolem Alexi Laihoa zbytečně hodně přeceňována. Na koncertech nepodává takové výkony jako na studiových albech a posledních 10 let už ani nic světoborného nevydala. Poslední „slušné“ album bylo Hate Crew Deathroll z roku 2003 a od té doby jako by skupině docházely nápady. A ve Zlíně to dali fanoušci skupině hodně znát. V polovině koncertu houfem opouštěli halu. Zdali spěchali na vlak nebo je nebavila hudba, těžko říct, ale závěr koncertu Children of Bodom už sledovala ani ne tisícovka fanoušků.

Na závěr bych chtěl říct, že letošní ročník Winter Masters of Rock překonal všechna očekávání. Přál bych si něco takového zažít i v létě ve Vizovicích. Snad se mi toto přání splní. Tož uvidíme…