Rukopis každého slušného kytaristy se pozná podle kytarového riffu, který velmi často používá v úvodu skladby. Obzvláště rockové kapely si v tom hojně libují.
Jeden takový „univerzální“ riff použila i skupina Citron na svém albu Radegast ve skladbě Hon na bluda. Radegast je považován za první metalovou desku vydanou oficiálně v socialistickém Československu.
Deska Radegast vyšla u Supraphonu v roce 1987. V pořadí 3. skladba je na Radegastu „vypalovačka“ Hon na bluda. Autorem tohoto songu (jako už všech songů (krom jednoho) na desce) je uveden Citron. Takže by mělo být automaticky autorství připsáno všem tehdejším členům rovnoměrně. Ale není. V roce 2001 si služebně nejstarší člen skupiny Radim Pařízek zaregistroval název Citron jako svůj pseudonym, z čehož vyplývá, že autorem skladby je Radim Pařízek a nikdo jiný.
Radegast se stal jednou z nejprodávanějších desek v roce 1988. Celková prodejnost šla do statisíců. Každý československý rockový fanda ji musel mít. Jednalo se o unikum, které ve světle dnešní prodejnosti zní jako sci-fi román.
Jenže úvodní riff ve skladbě Hon na bluda byl použit již v dřívějších létech u nespočtů skladeb. Dalo by se říct, že historie tohoto riffu je dlouhá jak historie rocku samotného. U toho, který song konkrétně ovlivnil skutečného autora Honu na bluda, lze jen polemizovat, ale několik „favoritů“ je jasných.
Když to vezmu sestupně, tak prvním favoritem je skladba 2 Minutes to Midnight od skupiny Iron Maiden, která vyšla 3. září 1984 na albu Powerslave. Autory songu jsou kytarista Adrian Smith a zpěvák Bruce Dickinson. Samotná písnička 2 Minutes to Midnight vyšla na 7“ vinylu 6. srpna 1984 společně s coverem skupiny Beckett Rainbow's Gold. Deska Powerslave dostala ve Státech a v Kanadě platinový punc.
Ale už dříve použila stejný riff německá skupina Accept. 2. října 1982 vydali tito „solingenští dřevorubci“ mezi fanoušky metalu hodně ceněné album Restless And Wild. Na něm je i skladba Flash Rockin' Man. Autory skladby jsou uvedeni pánové Hoffmann (kytarista), Kaufmann, Dirkschneider a Baltes.
Dalším favoritem na inspirující riff je americká metalová smečka Riot. Ta vydala 9. února 1981 u Elektra Records hodně vydařené album Fire Down Under. Na něm je pak úvodní song Swords and Tequila. Autory této skladby jsou kytarista Mark Reale a zpěvák Guy Speranza.
Když se zapřemýšlím, kde se mohli inspirovat „Mejdni“, Riot a „Akcepti“, tak první volba určitě padne na velšské rockové „řezníky“ Budgie. Ti vydali v červenci 1980 12“ EP If Swallowed, Do Not Induce Vomiting, na němž se nachází krom jiného i song Wild Fire. Autory skladby jsou pánové Burke Shelley, Steve Williams a John Thomas (kytarista). Budgie jsou považování za neoficiální průkopníky tzv. Nové vlny britského Heavy metalu. Všichni muzikanti (včetně Metallicy), kteří v osmdesátkách něco znamenali, na nich vyrůstali.
Ale nejsou tu jen Budgie. Taktéž irský kytarista, hudební skladatel a zpěvák Rory Gallagher použil ve své skladbě Moonchild, která vyšla na desce Calling Card 24. října 1976, hodně podobný kytarový riff.
Asi nejstarší inspiraci mohli všichni ti kytaristé – skladatelé načerpat u birminghamských psycho-art rockových Moody Blues. Ti vydali 23. července 1971 mimořádné album Every Good Boy Deserves Favour. Na něm je skladba The Story in Your Eyes, jejímž autorem je kytarista (jak jinak) a zpěvák Justin Hayward. Samotný song The Story in Your Eyes pak vyšel na 7“ vinylu 27. srpna 1971 společně se skladbou My Song (pro Evropu) a Melancholy Man (v USA). Na singlovém žebříčku byla skladba nejvýše na 23. pozici.
Co říct na závěr. Úvodní kytarový riff ve skladbě Hon na bluda není určitě ze skladatelského šuplíku Radima Pařízka. Radim Pařízek je bubeník a textař. Kytarové riffy z rukávu jistojistě nesype jeden za druhým jak Mozart půlové noty. Tady bych si to tipl na Jardu Bartoně nebo Jindru Kvitu, kteří se nechali hodně inspirovat Acceptem nebo Mejdny. Ale jak už to je skutečně, ví jen samotní muzikanti (vlastně už jen Jarda Bartoň).
Pravdou ale je, že použitý kytarový riff se kopíroval, kopíruje a v budoucnu kopírovat určitě bude, protože každý kytarista jej má někde schovaný v hlavě.
