Steven Tyler – až na samé dno.

Třiašedesáti let se dnes dožívá frontman americké hardrockové legendy Aerosmith.

Steven Tyler se narodil jako Steven Victor Tallarico v Yonkers v New Yorku v rodině italsko-německého klavíristy a polsko-rusko-anglické majitelky rekreačního střediska v New Hampshire, kde mladý Steven taky vyrůstal. A právě klasické vzdělání otce a jeho kočování mu bylo největší životní školou. Se svým otcem často cestoval po Státech a příležitostně s ním hrál i v jeho orchestru na bicí, povětšinou na prominentních večírcích lepší společnosti. Ačkoli vyrůstal v harmonické a spíše intelektuálně laděné rodině a rozhodně nebyl utlačovaným dítětem ulice, nelze jeho dětství označit jako bezproblémové. Občas doma „šlohnul“ láhev Johnnie Walkera, aby si pak do sklenice od kompotu odlil pár panáku na cestu do školy. A ve škole se taky prvně setkává i s marihuanou.

V šestnácti zakládá svou první hardrockovou skupinu Stranguers, kde pod jménem Steve Tally nejprve bubnuje. Později se skupina přejmenovává na Chain Reaction, kde se Steven už tlačí za mikrofon, aby byl „více na očích“. Vždycky ho štvalo, když ho holky neviděly, protože seděl někde v zadu za hromadou „škopků“. A když zpíval, tak to byl právě on, který padl přítomným slečnám jako první do oka. Jeho dalšími soubory, kde ještě působil, byly lokální William Proud a The Left Banke.

S jeho všeobecným vzděláním to už bylo ale složitější. Z Roosevelt High School ho vyhodili, protože byl přistižen, jak kouří marihuanu. Následně byl ze školy odveden v želízkách na policejní stanici. Paradoxně mu tato negativní zkušenost dopomohla k tomu, že nemusel narukovat do armády a proto taky neodletěl do Vietnamu, aby bránil „zájmy“ Spojených států.

Píše se rok 1970 a v New Hampshire na sebe narazí Steven Tyler, Joe Perry a Tom Hamilton, kteří zakládají skupinu Aerosmith. Název Aerosmith vznikl jako zkomolenina názvu knížky Arrowsmith, kterou měl doma rozečtenou bubeník skupiny Joey Kramer. Pátým členem do party se stává bývalý kytarista The Stranguers Raymond Tabano, kterého o rok později střídá student Berklee School of Music, kytarista Bradford Whitford, který hrál v kapele Earth Inc. To se už skupina Aerosmith stěhuje do Bostonu, kde společně obývá jedno laciné hotelové apartmá a do úmoru koncertuje. Aerosmith objíždějí místní kluby, kde se prezentují jako divoká, nevázaná a drzá kapela. Hrají zde za „pár švestek“, a tak když dojdou finance, neštítí se jít hrát na ulici „do klobouku“. Jedí jen hnědou rýži a třetinka piva má pro ně cenu zlata.

13. ledna 1973 vydávají u Columbia Records Aerosmith své první album, nazvané Aerosmith. Deska nijak neoslní a nebýt pozdější slávy skupiny, nikdy by se ji s určitostí neprodalo víc než milion kopií. Na vinylu se totiž nachází i obrovský hit skupiny, skladba Dream On. Ta se sice v roce vydání prosadila i lokálně, ale celonárodní úspěch získává tato pecka až v roce 1976, kdy dosáhne 51. pozice na americkém žebříčků. Na debutním albu se objevují i skladby Mama Kin a Make It, které vychází i singlově. Skupina jezdí po Státech jako „rozehřívač“ slavných The Kinks a nezřídka se stává, že je ortodoxní fanoušci „Králů“ vypískají a jejích odchod z pódia doprovodí plechovkami od nápojů a dalším smetím.

Následující album Get Your Wings z roku 1974 rovněž nepřineslo ve dnech svého vydání takový ohlas, v jaký kapela doufala. Několikrát platinovou se stává až v následujících létech. Na albu se objevují skvosty jako Same Old Song and Dance, která celé album otvírá, nebo Train Kept A-Rollin, jež složil a nahrál v roce 1951 černý bluesman Tiny Bradshaw.

V tomto ranném období Aerosmith si začíná Steven Tyler vázat do vlasů různobarevné šátky. Postupně jimi omotává i stojan od mikrofonu, kde časem přibývají i různě potrhané košile a později i dámské podprsenky a kalhotky, které rozvášněné fanynky po kapele vrhají.

Prvního většího úspěchu dosahují Aerosmith díky albu Toys in The Attic, které vychází v dubnu 1975. Deska obsahuje takové skvosty jako skladby Toys in the Attic, Sweet Emotion či Walk This Way, které se krom jiného stávají i základním pilířem koncertního repertoáru skupiny.

Ještě většího úspěchu má deska Rocks z roku 1976, která v Americe dosahuje 3. pozice na albovém žebříčků. A skladby jako Last Child, Home Tonight nebo Rats in the Cella jsou do úmoru hraná na rockověji laděných rozhlasových stanicích.

V polovině sedmdesátých let minulého století se Steven Tyler ocitá na samém vrcholů slávy. Hltá ji plnými doušky a den za dnem ztrácí kontrolu nad sebou samým. Marihuanu vymění za heroin a alkohol pije jak vodu. Zbytek kapely na tom není o moc lépe. A tak zatímco alba skupiny Aerosmith trhají prodejní rekordy, koncerty jsou povětšinou vyprodané, uvnitř seskupení nastává krize. A to jak tvůrčí, tak i mezilidská.

V tomto nepříliš šťastném období vydávají Aerosmith platinová alba Draw the Line (1977) a Night in the Ruts (1979). Na těchto vinylech se objevují i hitovky jako Draw the Line, Get It Up, Remember (Walking in the Sand) od dívčího kvarteta The Shangri-Las nebo baladická Mia, kterou Steven věnuje své dceři Mii, jenž se narodila na konci roku 1978.

Přichází však to, co každý předpovídal. Psychický stav Stevena Tylera se následkem nadměrného užívání drog natolik zhoršil, že nebyl schopen už ani živě vystupovat. O nějaké tvůrčí invenci už zde nemohla být ani řeč. A tak na konci roku 1979 opouští Aerosmith Tylerovo „dvojče“ Joe Perry, kterého v roce 1981 následuje kytarista Brad Whitford. Skupina Aerosmith je na dně. Steven Tyler odmítal ve své vybuzené ješitnosti přiznat, že se to všechno podělalo. Byl psychicky i fyzicky absolutně vyčerpán, a tak i na čas opouští pódia. Do toho všeho se mu stala nepříjemná nehoda, když se vyboural pod vlivem kokainu na motorce a úplně si uřízl patu.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století už asi málokdo pochyboval o tom, že jména Aerosmith a Steven Tyler patří navždy do historie.

V roce 1982 vydávají Aerosmith ne příliš úspěšnou desku Rock In A Hard Place. A na vině není jen absence kytarové dvojce Perry-Whitford, ale především vrchol drogové krize v kapele.

Na scénu však přichází rapová formace RUN DMC, která vytvořila nový hudební hybrid skladby Walk This Way (zde i s Kidem Rockem). A tato předělávka se ujala. Mládež se zajímala o to, jaká že mladá krev tuto skladbu zplodila a staří rockeři pátrali v archívech, aby dohledali dávno zapomenuté songy skupiny Aerosmith.

V roce 1984 se navracejí do Aerosmith ztracení hoši Perry-Whitford a skupina v následujícím roce vydává fošnu Done With Mirrors. Z tohoto alba stojí za povšimnutí skladby Let the Music Do the Talking a My Fist Your Face, na které se producentsky podílel i ostřílený harcovník Ted Templeman (Van Halen). Toto vše je ale jen předehrávka.

V roce 1987 uzře světlo světa album Permanent Vacation, které se stane velkým celosvětovým hitem. Je 5 krát platinové v Americe i v Kanadě a pozlacené v Anglii. A hity jako Rag Doll, Dude (Looks Like a Lady) a Angel hovoří za vše.

Rok 1989 je v pravém slova smyslu triumfální v historii Aerosmith. Skupina vydává vinyl Pump. Právě díky němu se kapela Aerosmith vyhoupla do pozice aktuální americké superhvězdy. Faktem zůstává, že v tomto případě oprávněně. Deska je nabitá silnými nápaditými hity jako Love In An Elevator, Janie´s Got A Gun nebo F.I.N.E. (zkratka znamená Fucked Up, Insecure, Neurotic and Emotional). Steven Tyler se jde „očistit“ do detoxikačního centra a po návratu toto "sanatorium" doporučí i ostatním členům kapely.

To, co zaseli Aerosmith albem Pump, sklidili následovníkem Get A Grip, které vychází v roce 1993. Vybroušené hity jako Cryin, Livin' on the Edge, Crazy, Amazing (ve videoklipech Cryin, Crazy a Amazing si zahrála hollywoodská herečka Alicia Silverstone, známá z filmu Batman a Robin) nebo Fever hrají rozhlasové a televizní hudební stanice do úmoru. Aerosmith v čele se Stevnem Tylerem dobyli svět!

Na další album si fanoušci Aerosmith musí počkat 4 roky. To dostává název Nine Lives a vychází 18. března 1997. Deska se stává jedním z nejočekávanějším počinem roku. V Americe a ve Finsku dobývá dokonce nejvyšší příčky albového žebříčku. Album opět oplývá hity jako Nine Lives, Falling in Love (Is Hard on the Knees) nebo Pink.

V roce 1998, během Nine Lives Tour, vydávají Aerosmith singl  I Don't Wanna Miss A Thing. Skladbu napsal Diane Warren  pro film Armageddon. Jednu z hlavních rolí si ve filmu zahrála i Tylerova „ztracená dcera“ Liv Tyler. Skladba se stala ihned jedničkou na celém světě. Byla taktéž nominována na cenu Akademie za rok 1999.

Následovník Nine Lives vychází 9. března 2001 a dostává název Just Push Play. A znova jsou zde hity jako Jaded, Fly Away From Here nebo Just Push Play. A opět platinový punc ve Státech.

Zatím poslední album skupiny Aerosmith vychází 30. března 2004 pod názvem Honkin' on Bobo. Deska je věnována starým bluesmanům. Objeví se zde takové fláky jako Road Runner od Bo Diddleye, Eyesight to the Blind od Sonny Boy Williamsona II. nebo Baby, Please Don't Go od Big Joe Williamse.

Steven Tyler je žádaná celebrita. Kromě hudby se objevuje nejen jako ozdoba různých večírků, ale i jako vyhledávaný objekt pro různé seriály a soutěže. Je možno jej vidět v jedné epizodě sitcomu Dva a půl chlapa, v porotě American Idol (obdoba Československé Superstar) nebo na předávání ceny Paulu McCartneymu (zpíval zde skladby She Came In Through The Bathroom Window, Golden Slumbers, Carry That Weight a The End – všechny z alba Abbey Road). S AC/DC si vystřihl hit You Shook Me All Night Long, s Guns ´n´ Roses skladbu Mama Kit a s Ozzym, Eltonem Johnem, Rodem Stewardem a dalšími Claptonův hit Tears In Heaven. Hit Dream On si zazpíval s Trans-Siberian Orchestra a vánoční tradicionál Amazing Grace s Juliette Hamilton. Jako host si zazpíval na albech skupin Mötley Crüe (skladba Slice of Your Pie) nebo Pink a to ve skladbě Misery. Na kytaru zde hraje Richie Sambora (Bon Jovi). Taktéž se objevil na albu Carlose Santany All That I Am ve skladbě Just Feel Better.

Steven Tyler si zahrál i v několika filmech. Povětšinou sám sebe. Jednu z roli ztvárnil ve filmu Wayneův svět 2.

V letošním roce se Steven Tyler kromě American Idol věnuje práci na novém albu skupiny Aerosmith a taky připravuje vydání autobiografie Does the Noise in My Head Bother You? Takže je se na co těšit.