Sepultura + support, Masters of Rock Café, Zlín – 16. únor 2014

Minulou neděli si ve Zlíně v „Caféčku“ dali dostaveníčko příznivci thrash metalu. Na jednom pódiu se zde totiž představily dvě legendy tohoto hudebního subžánru. Vedle headlinera, brazilské Sepultury, to byli průkopníci amerického thrash metalu, skupina Flotsam and Jetsam. Toto duo ještě doplnila mladá krev z Edmontonu, skupina Mortillery a holandští death/thrasheři Legion of The Damned. A klub MOR Café po týdnu opět praskal ve švech. 

Celý večer rozbouřila mladá kanadská naděje Mortillery, jejíž řady zdobily baskytaristka Miranda Wolfe a zpěvačka Cara McCutchen. Dalším zajímavým členem skupiny byl kytarista Alex Gutierrez, který svým vzezřením připomínal Kirka Hammetta v dobách největší slávy Metallicy.

Mortillery hráli syrový thrash metal podpořený sic kvalitním zpěvem Cary, ale místy značně uječeným. Ale co. Na rozjezd a uvítanou to nebylo zas až tak hrozné. Potenciál tam určitě je. Skupina má na svém kontě teprve dvě alba, takže na výběr toho nemá tolik, ale pokud ji to bude v následujících létech šlapat tak, jak doposud, určitě o ni ještě uslyšíme.

Po Mortillery přišla na řadu skupina Flotsam and Jetsam, která byla na začátku osmdesátých let minulého století u toho (ještě pod názvem Paradox), když se ve Státech formovala silná thrash metalová komunita. V roce 1984 se pak již natrvalo přejmenovali na Flotsam and Jetsam (před tím vystupovali ve Phenixu ještě pod názvy Dredlox a Dogz). Z původní sestavy Flotsam and Jetsam se ve Zlíně představili zpěvák Eric „A.K.“ Knutson, bubeník Kelly David-Smith a kytarista Michael Gilbert. Nemocného Edwarda Carlsona nahradil kytarista skupiny F5 – Steve Conley a na basu hrál dlouholetý člen Michael Spencer, který ve Flotsam and Jetsam hrál už v létech 1986/87.

Flotsam and Jetsam okouzlili svět již svou prvotinou Doomsday For The Deceiver (1986) a právě na skladbách z tohoto a následného vinylu stál převážně jejích čtyřicetiminutový setlist. Koncert otvírala pecka Me z alba Drift (1995), kterou následovala skladba Dreams Of Death z druhé placky No Place For Disgrace (1988). A pak už přišlo na řadu výše jmenované debutní album. Zazněla skladba Hammerhead a dav se začal pomalu dostávat do transu. Následovala Iron Tears a Escape from Within z „dvojky“ No Place For Disgrace. Závěr pak patřil titulní skladbě No Place For Disgrace.

Flotsam and Jetsam předvedli pekelnou jízdu. Skvělý koncert. Především výkon bubeníka Kellyho Smitha byl excelentní. Členové skupiny určitě každého přesvědčili, že ještě nepatří do hudebního důchodu. V budoucnu je třeba s nimi nadále počítat. A i když to nikdy nedotáhnou tak daleko jako jejích soukmenovci Metallica, na rozdíl od této ikony zůstali i po létech věrní svému ideálu. Nikdy se nezaprodali komerci a proto si je tak cením.

Jako třetí se v Caféčku představil kvartet z holandského Geldropu, skupina Legion Of The Damned. Tito thrasheři vystupují ve Zlíně, potažmo ve Vizovicích, poměrně často, takže každý ví, co od nich čekat. A „Legionáři“ opět nezklamali. Předvedli se v tom nejlepším světle. Dav vytvořil most pit, který se točil snad celý koncert. Účastníci „mlýnu“ si to evidentně užívali, což už se nedalo říct o poblíž stojícím. Ne každý to žduchání miluje.

Začátkem ledna 2014 vydala skupina novou placku Ravenous Plague. A právě skladby z tohoto alba tvořily kostru jejích zlínského koncertu. Zazněly songy jako Mountain Wolves Under a Crescent Moon, Ravenous Abominations, Black Baron nebo Summon All Hite. Závěr už tradičně patřil nesmrtelné skladbě Legion Of The Damned.

Finále nedělního večera obstarala brazilská legenda Sepultura. Co říct k jejích koncertu? Jedním slovem – báseň. Během jejích devadesátiminutového vystoupení se zpotily snad i ventilátory u klimatizace. Skákal totiž celý sál. Bohužel i na takových koncertech se nejdou omezenci, kteří se svým IQ nepřesahujícím dnešní datum, dovedou zážitek z koncertu mnohým znepříjemnit. Vrcholem všeho pak byl debil, který vylezl během koncertu na pódium a s rozběhem skočil do davu. Upřímně jsem ty lidi pod pódiem litoval. Protože, kdyby na mne skočilo takové stokilové hovado, tak bych ho asi bez váhání kopl do kulí, ať má na koncert aspoň „modrou“ památku. Pod pódiem, kde ten kretén skočil, stály totiž nějaké křehoulinké dívčiny a těm to stokilové prase asi na kráse moc nepřidalo. Myslím, že tentokrát udělali pořadatelé velice dobře, když skokana vyvedli nekompromisně ze sálu ven.

Sepultura zahrála ve Zlíně průřez svou třicetiletou kariérou. Zazněly skladby jak z novější éry Derricka Greena, tak „Old School Sepultura“ songy jako Arise, Territory, Refuse/Resist, Inner Self, Ratamahatta, kterou živě zas tak často nehrají, nebo „hitovka“ Roots Bloody Roots, při které skákal opravdu každý kelímek v baru.

Když bych porovnal předloni odehraný koncert Soulfly v Garáži a letošní koncert Sepultury v MOR Café, tak musím upřímně uznat, že dnešní Sepka číší daleko větším nábojem a energií. Soulfly mi připadali v porovnání se Sepulturou jak po týdenním mejdanu. Jen ta druhá kytara mi tam nějak chyběla. Přece jenom Soulfly mají Marka Rizza, který je excelentní kytarista a u Sepultury hrající Andreas Kisser na vše sám nestačí.  

To nic nemění na tom, že jsem odcházel z koncertu naplněn až po okraj nadšením a uspokojením. A když si uvědomím, že toto turné čítá 29 koncertů během 31 dnů, tak musím opravdu smeknout.