Dnes uplynulo již 7 let ode dne, kdy navždy dohrála kytara skvělého muzikanta Richarda Kybice.
Tento kytarista, kterého hudebně ovlivnily kapely jako Journey, Toto, Styx, Boston, Queen a mnoho dalších poprockových band, se zapsal do historie české hudební scény jako hlavní mozek skupiny Turbo.
Richard Kybic, jako plzeňák, začal svou hudební dráhu ještě jako školou povinný ve skupině 99. Před vojnou se pak mihl v kapelách Exciters a Daisy. Postupně vyzkoušel kromě kytary i sólový zpěv. Po vojně začal spolupracovat s kapelou Catedral a Society, která se spojila s Valérií Čižmárovou, kterou začali doprovázet pod názvem Orchestr Svatopluka Čecha. V této doprovodné skupině hráli taky Jiří Šindelář (později Katapult) a Jiři Lang.
V roce 1973 Richard společně s Šindelářem a Langem odchází z orchestru a zakládají na plzeňsku velice populární rockovou skupinu Mahagon.
Později zakládá Richard Kybic další proslulou plzeňskou skupinu Bumerang. Z tohoto období pochází skladby Zeptám se racků a Podzim. V roce 1980 se skupina Bumerang spojuje na dva roky se zpěvačkou Petrou Janů. Ve skupině to však začíná skřípat, hlavně mezi kapelou a Petrou Janů, a tak v říjnu 1981 zakládá Richard Kybic poprockovou skupinu Turbo. Kromě Kybice hráli ve skupině ještě Jiří Vondráček – baskytara, zpěv (bratr Heleny Vondráčkové); Jiří Lang – bicí a Ladislav Rýdl – klávesy. Od Katapultu přichází dvorní textař JUDr. Ladislav Vostárek, a tak je tento band kompletní. Vostárek se stává také manažérem kapely Turbo.
Někdy kolem roku 1983 jsem měl možnost vidět tuto sestavu ve Valašském Meziříčí v M-klubu. Byl to vlastně jeden z prvních live koncertů, který jsem měl možnost shlédnout.
Z tohoto období pochází skladby jako Tak na co čekáš nebo Přestáváš snít, která se stala obrovským hitem. Vostárkovy manažerské schopnosti a přesně zacílené texty, Kybicovy melodické linky s dobře zapamatovatelnými refrény a sladká poprocková kytara – to byl základ úspěchu skupiny Turbo po celá osmdesátá léta.
Rozjetou skupinu nezastaví ani vážná nemoc Jiřího Vondráčka (žloutenka) v roce 1984. Jelikož nemůže zpívat, mikrofonu se ujme právě Richard Kybic a ani po návratu Vondráčka v roce 1985 se jej úplně nevzdá. O pěvecké párty se s Vondráčkem dělí. Ale s tím se Vondráček nechce smířit. Nakonec z kapely odchází sám.
Skupina Turbo vyprodukovala v 80-sátých létech nespočet hitů jako Chtěl jsem mít, Rám, Díky, já jdu dál, Láska z pasáží, Tak dej mi s tím svátek nebo hitovku Hráč. Tato skladba je takovým Richardovým hudebním vyznáním.
Na konci roku 1989 odchází Vostárek zpět ke Katapultu a manažérem Turba se stává Vladimír Mertlík. V roce 1990 vydává Turbo další album, na kterém se objevily např. skladby Motýl a svíce, Kdo z nás je vinný? a Jsem zase plonk.
Přichází však porevoluční doba, kdy o kulturu všeobecně není zájem a tak na konci roku 1990 Turbo končí.
Richard Kybic pověsí kytaru na hřebík a věnuje se obchodu s hračkami. Po dlouhých osmi létech se ale dává stará parta dohromady. Ostrý start je naplánován na rok 1999 v plzeňském Lochotíně, kde si Turbo zahráli po boku slavných Uriah Heep a Slade. Turbo má obrovský úspěch. Pamětníci nezapomněli a noví fanoušci zpozorněli.
V roce 2001 vychází nová deska Turba – Jsou stále v nás, kterou otvírá skladba Ptáku se ptej.
Richardovi Kybicovi ovšem osud vyměřil už jen krátký čas, kdy se mohl radovat z návratu na hudební scénu. Právě 12. května 2003, ve věku nedožitých 54 let, podlehl rakovině mozku.
15. října 2003 vychází vzpomínkové album na Richarda Kybice, z kterého byl natočen i klip Je to jízda.
Richard Kybic si vždy přál, aby jeho kapela hrála dál. A tak na jeho místo nastupuje kytarista a zpěvák Mirek Chrástka. Ale stěžejní koncertní repertoár Turba je stavěn na Kybicových hitech. A ani fanoušci nezapomínají, stejně jak spoluhráči z Turba.
