Randy Rhoads – kytarista „od Pána Boha“.

Dnes je tomu přesně 29 let, kdy opustil tento svět jeden z největších talentů hudebního světa.

Randall William "Randy" Rhoads se narodil 6. prosince 1956 v St. John's Hospital v Santa Monice ve státě Kalifornie. Jeho matka vlastnila hudební školu Musonia School of Music v severním Hollywoodu, kterou provozovala od roku 1949. A zde taky začal Randy jako šestiletý chodit na hodiny kytary a klavíru. Svou první kytaru Gibson dostal od svého dědečka, starého mariňáka. Díky hodinám klavíru se naučil perfektně číst noty, čehož později v hojné míře využíval. Ve čtrnácti létech založil se svým starším bratrem Kellem kapelu Violet Fox a s ní si odbyl taky několik vystoupení v Grand Salonu na Musonii. Jejích setlist obsahoval fláky od Stounů, Coopera či Mountain s jejích velkým hitem Mississippi Queen. Jeho hudebními vzory byli Allan Holdsworth (Level 42), Andy Summers (Police), Pat Metheny, Leslie West (Mountain), Jeff Beck (The Yardbirds), Eddie Van Halen nebo Ritchie Blackmore.

Ještě jako náctiletý začal sám učit kytaru na hudební škole své matky. Po večerech pak hrál v různých kapelách jako Mildred Pierce, The Katzenjammer Kids a Mammoth (neplést s předchůdcem Van Halena). Na baskytaru taky začal učit Kelly Garniho, s kterým hrál ve skupině The Whore, která se časem přejmenovává na Mach 1 a následně na Little Woman. Skupina vystupuje převážně v okolí Los Angeles po různých klubech a hospodách. V květnu 1975 band už naposledy mění název na Quiet Riot. To už ale ve skupině zpíval Kevin DuBrow a bubnoval Drew Forsythe. Rhoads a spol získala i možnost stálého živého hraní v Starwoodu v Santa Monice, ale hráli zde jen za „burger a colu“. Taky se usilovně snažili získat nějaký kontrakt s labelem, který by jim vydal jejích debutovou desku. Randy byl velice pilný skladatel a ve svém repertoáru měl značné množství vlastních skladeb. První možnost se rýsovala u společnosti Casablanca, která si to později rozmyslela. A tak došlo na malý label Buddah Records, která ale v mezičase zbankrotoval. Vyšlo to až napotřetí u nadnárodní CBS/Sony, kterou vlastnili Japonci. A u této společnosti vydávají Quiet Riot první album Quiet Riot. To vychází ale jen v Japonsku 2. března 1977. Na albu jsou mimo jiné skladby jako Tin Soldier, Look in Any Windows nebo Mama's Little Angels. Problém byl ale v tom, že Quiet Riot v Japonsku v této sestavě nikdy nevystupovali.

Taktéž druhé album skupiny Quiet Riot vychází v Japonsku a dostává název Quiet Riot II. Na japonské pulty se dostává 24. dubna 1978. Na obálce je už ale baskytarista Rudy Sarzo, který do skupiny přišel během roku 1978. Na albu však ještě hrál Kelly Garni. Deska obsahuje skladby jako Killer Girls, Slick Black Cadillac nebo cover Small Faces Afterglow (Of Your Love).

V roce 1979 je vyhozen ze skupiny Black Sabbath Ozzy Osbourne, který se rozhodne založit svou vlastní kapelu. Ta dostává název The Blizzard of Ozz. Na basu zde hraje Bob Daisley (ex-Uriah Heep, Rainbow), Lee Kerslake (ex-Uriah Heep) na bicí a na klávesy Don Airey (ex-Rainbow, Black Sabbath, dnes Deep Purple). Na post kytaristy hledá Ozzy někoho neokoukaného, ale špičkového muzikanta. Baskytarista Dana Strum (Slaughter) doporučí Ozzymu mladého „klučinu“ Randyho Rhoadse. Když se Randy dostavil na konkurz, na který se mu ani moc nechtělo, Ozzy byl totálně sjetý. Randy zapojil svou kytaru do svého aparátku a zahrál pár „kil“, aby doladil zvuk nástroje. Zjevně nepřítomný Ozzy se najednou probudil ze svého kokainového opojení a Randymu nadšeně řekl, že jej bere. Rhoads se zmohl jen na odpověď, že ještě nezačal hrát. Že jen ladil.

A tak doplnil Randy Rhoads hvězdnou sestavu kolem bláznivého Ozzyho Osbourna. V březnu 1980 se Ozzy a jeho kapela pouští do nahrávání nového alba, které vychází 20. září téhož roku a dostává název Blizzard of Ozz. Je vydané pod Ozzyho hlavičkou a dodnes se jej prodá víc než 6 milionu kopií. Randy se autorsky podílel na všech skladbách a na album je zařazena i jeho instrumentálka Dee. Jeho kytarová genialita ale vyniká v každé skladbě. Ať už je to otvírák I Don't Know, následná hitovka Crazy Train nebo Suicide Solution, kterou Ozzy věnoval Bonu Scottovi (ten umírá v únoru téhož roku). Album ještě doplňuje velký hit Mr. Crowley a závěrečná dvouskladba Revelation (Mother Earth) a Steal Away (The Night), kde Randy naplno ukázal, co v něm je. Kytarové postupy, které v těchto skladbách předvedl, byly ve všech směrech nadčasové. Mnoho dnešních „velkých“ kytaristů na těchto kytarových sólech vyrůstalo. Namátkou Paul Gilbert (Mr. Big), George Lunch (ex-Dokken, Lunch Mob) anebo kytarový „rychlík“ Alexi Laiho (Children of Bodom).

Taktéž následující album Diary of A Madman z roku 1981 pokračuje v nastolené linii. Řízný a přímočarý metal s Ozzyho „vyhuleným“ hlasem a perfektní kytarou Randyho Rhoadse. eLPíčko otvírá skladba Over the Mountain, následuje Flying High Again a celé album uzavírá pecka Diary of a Madman. Opět perfektní Randyho cit pro kompozici. Řízné, až chytlavé riffy, dokonalé sóla.

Nová kapela Ozzymu Osbournovi opět dodává ztracenou energii. Band křížuje světová pódia, která zaplňuje do posledních míst. Na koncertech jsou k slyšení i standardy ze „Sabbathovské“ éry jako Paranoid nebo Iron Man, kterým Randy dodává svou kytarovou hrou novou šťávu.

Ve čtvrtek 18. března 1982 odehrál Ozzy Osbourne Band koncert v Knoxville Civic ve státě Tennessee. Další den měla skupina hrát na festivalu Rock Superbowl v Orlandu na Floridě. Cestou se však zastavili v Leesburgu na Floridě, kde bydlel i šestatřicetiletý řidič autobusu Andrew Aycock. Vedle domů, kde bydlel Aycock, byla i malá rozjezdová dráha pro letadla. Ta patřila sousedovi Calhounovi, stejně jak všechna letadla. Aycock, který byl ještě pod vlivem kokainu, si půjčil malé letadlo typu Beechcraft Bonanza F-35, aby se předvedl, jaký je skvělý pilot, i když už měl propadlý pilotní průkaz, což ho evidentně netrápilo. První let, jehož se zúčastnil správce Jake Duncal, proběhl bez problému. Na druhý let vzal Aycock do letadla Ozzyho kadeřnici a švadlenu Rachel Youngbloodovou a Randyho Rhoadse, který si chtěl vyfotografovat tour bus z výšky. Aycock nebezpečně nalétával na autobus, kde ještě skoro všichni spali. Jediný, kdo to všechno viděl, byl Don Airey, který už byl přespaný a Aycocková bývalá manželka, která stála vedle autobusu. Při třetím náletu na autobus letadlo zachytilo křídlem o zadní část busu a zřítilo se na přilehlý dům, kde ihned explodovalo a následně shořelo. Nešťastnou tragédii nikdo nepřežil. Ohořelá těla musela být identifikována podle zubních karet.

A tak svět přišel o 25 letý obrovský kytarový talent, který měl před sebou mnoho nepoznaného. Co všechno mohl Randy Rhoads ještě dokázat nejen jako kytarista, ale i hudební skladatel? Jeho hudební odkaz tu ale zůstane už navždy, a to nejen na nahrávkách, ale hlavně v myslích všech hudebních fanoušků, kteří jej znali.

…a takový byl Randy Rhoads.