Masters of Rock 2012 – IV.část

Nedělní program na festivalu Masters of Rock ukončil čtyřdenní hudební maratón. Maratón, který přinesl nejen kvantum kvalitní muziky, ale taky hafo přátel. Starých i nových.

Po hudební stránce byla neděle asi ta nejnadupanější. Sice headliner Nightwish už dávno zamávali šátečkem na rozloučenou, ale tento band ve Vizovicích nezanechal většího otisku. Největší nasazení předvedli dle mnohých Sabaton, kteří celý 10. ročník uzavírali. Ale o tom později.

Ranní grungeovou partičku ze Zlína Mistake jsem nestihl, protože jsem musel balit bagančata, a tak můj nedělní set otvírala až severomoravská stálice Salamandra, která předvedla svůj standardní výkon. Jeden z posledních koncertů odehrál se skupinou zpěvák Ivan Borovský, ale tato informace se dostala k málo komu. Salamandra se předvedla hlavně s festivalovou hymnou, kdy na pódium pozvala tucet fanoušků skupiny, kteří si s nimi dali sborový zpěv ve skladbě Masters of Rock. Krom tohoto hitu zazněla i skladba Dark Matter.

Dalším českým zástupcem byli pražští Škwor. To už se pod pódiem tlačila nějaká ta tisícovka fanoušků, která si s „vyvolenými“ dala skladby Sraž nás na kolena, Pohledy studený či Sympaťák.

Prvním nedělním zahraničním interpretem byli paganmetalisti Skyforger z Lotyšska. Tato skupina již existuje 17 let a na svém kontě má 5 dlouhohrajících alb. Všechny jejích songy jsou duchem v mytologii, spojené s historií Lotyšska, ke které se skupina hrdě hlásí. Ať už to byly skladby Black Rider nebo Son of The Mare.

Posledním českým zástupcem na hlavní stagei byla „hafající“ skupina Doga z Karviné. Tento band je tradičním vizovickým zástupcem, proto jej netřeba více představovat. Doga se prezentovala mimo jiné ve skladbách Nejsi nevinná, Fuckerman a Nikdy.

Jedno z největších překvapení celého festivalu Masters of Rock 2012 byla britská heavy metalová bomba Hell. Historie této partičky se datuje až do roku 1982, kdy se přiřadila k druhé vlně skupin hrajících tzv. NWOBHM. Jenže nepřízeň osudu tuto slibně se rozjíždějící skupinu na dlouhé roky umlčela. A to doslova. Ještě před vydáním albového debutu spáchá 29. ledna 1987 zpěvák skupiny David Halliday sebevraždu. A tím vlastně odsoudil band ke „smrti“. Naštěstí bývalí členové Hell se rozhodli ve svém hudebním odkazu po dlouhých létech pokračovat a v roce 2008 skupinu reinkarnovali s novým zpěvákem. Ten ale v Hell vydržel jen do roku 2010, kdy na jeho místo nastoupil mladší bratr kytaristy Keva Bowera, herec a muzikálový zpěvák David Bower. A v roce 2011 vydávají Hell svůj albový debut Human Remains. Z tohoto alba zazněly ve Vizovicích skladby Blasphemy And The Master, Plague And Fyre a The Oppressors. A ještě jedna zajímavost. Na jednu z kytar v Hell hraje světoznámý hudební producent Andy Sneap (Accept, Testament, Megadeth, Soulfly, Exodus, Kreator atd.).

Po „pekle“ přišla opět řada na nostalgií. Na Ronnie James Dio stage dokulhal člověk, který byl u toho, když se kula britská ocel. Paula DiAnna si každý pamatuje jako bývalého zpěváka skupiny Iron Maiden. Bohužel málokdo už ví, že zpíval ještě ve skupinách Killers, Battlezone, Praying Mantis nebo The Pedophiles. Jelikož se z Iron Maiden stal za ta léta symbol, proč si taky neukousnout trochu z jejích bohatého chlebíčku? A Paul DiAnno ví, co lidem chutná nejvíce. Proto je taky stěžejní část jeho koncertního programu seskládaná z prvních dvou alb „Meidnů“, kde coby zpěvák působil. Vizovický koncert otvírala instrumentálka The Ides Of March, následována skladbou Wratchild, dále zazněla Charlotte The Harlot a další instrumentálka Transylvania. Všechny tyto skladby z tvorby Iron Maiden. Jako poslední zazněl cover skupiny Ramones Blitzkrieg Bop. Takže podtrženo a sečteno. Paul DiAnno je vlastně soubor hrající jen covery! Ale abych mu jen nekřivdil. Zahrál i dvě skladby ze svého šuplíku.

Po ex-maidňákovi DiAnnovi se představila severská gothická smečka Tiamat. Skupina poslední roky mírně stagnuje. Nevydává žádný nový materiál a ani moc nekoncertuje. Vystupuje sporadicky a to jen na festivalech. Naštěstí jedním z nich byl i Masters of Rock. Jenže i na ten jako by si odskočili někde od švédského jezera Vänern, kde byli zrovna na rybolovu. Rybářský klobouček Johana Edlunda budiž důkazem. A růžovoučké tílko kytaristy Rogera Öjerssona taky připomínalo, že je čas na opalování. Z repertoáru Tiamat zazněly skladby Cain, Brighter Than The Sun a The Sleeping Beauty.

Nedělní podvečer už patřil švýcarské legendě Gotthard. Skupina se otřepala z tragédie, která ji potkala před 2 léty a ve Vizovicích představila svého nového zpěváka Nica Maedera. Švýcara, který ale žil dlouhé roky v Austrálii, kde se věnoval hudbě. Nutno ale podotknou, že Nic je důstojný nástupce předčasně zesnulého zpěváka Steva Lee. Koncert skupiny Gotthard lze s klidem zařadit mezi ty nejlepší, které ve Vizovicích byly. V jejích setlistu zazněla novinka Starlight, letitá vypalovačka Hush od Joe Southa, kterou víceméně proslavili Deep Purple, a skladba Master of Illusion.

Závěr festivalu už patřil „švédské trojce“, sorry, dvojce. První na paškál přišli death metalisti Arch Enemy v čele s „brutální Nikitou“ Angelou Gossow. Skupina se do Vizovic vrátila po 3 létech a i když přivezla nového kytaristu - Američana Nicka Cordlea, který nahradil Christophera Amotta, neubrala ani o píď ze své agresivity. Opět výtečný koncert. Jejích vystoupení obsahovalo krom jiného skladby My Apokalypse, Bloodstained Cross, We Will Rise a Nemesis.

Posledním interpretem na letošním festivalu Masters of Rock byli milovníci II.světové války, skupina Sabaton. Krom pokřiku: „Ještě jedno pivo…“, přivezli Sabaton do Vizovic ještě novou kytarovou jízdu a nového tlučmistra Robbana Bäcka. Koncert Sabaton byl důstojnou tečkou celého festivalu. V jejích koncertním playlistu se objevily skladby Panzer Battalion, Far From The Fame, Primo Victoria a úplně poslední song festivalu Masters of Rock 2012, skladba Metal Crüe.

…úplný závěr festivalu ale patřil demoličnímu komandu, které likvidovalo polystyrénové desky, jenž zde zanechali vzrůstem menší fanoušci.

Cestou domů (měl jsem málo muziky, že?) jsem si ještě pustil festivalové CD, které je svým obsahem slušně poskládané, dokonce i výběr skladeb je reprezentativní, jen ta zvuková nevyváženost. Za to bych zvukového technika poslal nejraději do Gulagu.

To je vše. Přežili jsme a proto už se pomalu chystáme na 11. ročník festivalu Masters of Rock, který bude opět (kde jinde) ve Vizovicích.