Masters of Rock 2012 – II. část.

Páteční festivalový den pokračoval již od 11 hodiny dopolední. Pro některé to byl až příliš vražedný čas. Zvláště, když se kolem deváté hodiny spustil vcelku slušný zavlažovací program.

Naštěstí se našlo pár statečných jedinců, kteří přišli podpořit i v tak nevlídném počasí smečku říčanských punkerů zakázanÝovoce. Chlapci odvedli docela solidní výkon. Mimo jiné se prezentovali skladbou Zas ráno z letošního alba Život se Tě neptá.

Po „ovocnářích“ se pokusili rozhýbat svým progresivně laděným rockem promočené fans Noři Ribozyme. Ač se snažili, seč mohli, asi dvě stovky ještě skoro spících posluchačů moc nerozhýbali.V jejích setě zazněly např. skladby Caskets nebo Over The Galvanized z jejích aktuálního alba Presenting the Problem.

Další 3 kapely jsem vzhledem k počasí raději vynechal. Fototechnika řvala, že chce do sucha, proto jsem se ukryl v útulném provizorním výčepu a vyčkával sluníčka. To si v pátek ale dalo voraz.

A nepomohly ani motlitby všudypřítomných rockerů a rockerek.

Počasí se mírně umoudřilo až při vystoupení dalších Norů Sirenia. Vokalistkou tohoto gothického bandu je sličná Španělka Ailyn, která je nejen krásná, ale i umí zpívat (na rozdíl od některých nejmenovaných profanovaných zpěvaček). Ve Vizovicích se Sirenia prezentovala ve skladbách The Other Side nebo My Mind´s Eye.

Na chvíli jsem si ještě odskočil na b-stage, kde se předvedla hranická banda Traktor..

…a to už se blížil vrchol pátečního odpoledne. Na Ronnie James Dio stagei se chystali němečtí powermetalisti Freedom Call, vedení charismatickým Chrisem Bayem. Pravdou je, že skupina jen stěží odvádí na koncertech to, co prezentuje na svých studiových albech, ale i tak byl jejích koncert zážitek. V jejích setu zazněly skladby Rockstars (ta je mimochodem i na kompilačním festivalovém CD), Warriors anebo kultovní Freedom Call.

Na Alfedus Music stagei se v mezičase představila pražská heavyrocková skupina Abax. Slušně odvedený výkon, který ale splynul s ostatními kapelami, jenž se na této béčkové scéně prezentovaly.

Přesně ve čtvrt na osm se na hlavní stagei rozezvučely libé tóny „romantického“ kvintetu Exodus. Tato thrashmetalová legenda, vedená již dvaatřicet let charismatickým Gary Holtem (mimochodem, letos zaskakoval na koncertech skupiny Slayer za zraněného kytaristu Jeffa Hannemana, proto ve Vizovicích nehrál. Na jeho postu se představil kytarista Rick Hunolt), předvedla opravdový nářez. Více jak stokilový zpěvák Rob Dukes na pódiu skákal jak laňka a i ostatní členové bandu se ze svými nástroji (a antikilogramy) nemazlili. Svůj koncert odstartovali Exodus kultovní peckou The Last Act of Defiance z dnes již legendárního alba Fabulous Disasterz roku 1988. Během jejích setu ještě zazněly skladby Bonded By Blood a A Lesson In Violence.

Letmý pohled na druhou scénu, kde zrovna hráli hojným davem fanoušků podporování poděbradští speedmetalisti Rimortis.

Během jejích vystoupení zazněla i skladba Opera v plamenech.

Jeden z pátečních vrcholů se čekal v podaní německé heavyrockové bandy Unisonic. Skupina, v jejíž čele stojí „božský hlas“ Michael Kiske a jednu z kytar obsluhuje bývalý Kiskeho spolubojovník Kai Hansen, měla být vrcholem pátečního večera. Hudebně odehráli chlapci koncert slušně, jenže výběr skladeb už přítomné posluchače ne příliš zaujal. Titulní skladba Unisonic ještě šla, ale následné songy už spíše uspávaly. Celý koncert zachraňovaly osvědčené fláky ze šuplíku skupiny Helloween jako March Of Time, Future World nebo I Want Out. Za zmínku možná ještě stojí singlovka Souls Alive. Ale co, hlavně že se skalní fanoušci dobře bavili.

Večer gradoval. A na scénu nastoupili další Němci. Fuldští Edguy jsou ve Vizovicích už skoro jako doma. A Tobias Sammet by se mohl s klidem zařadit do festivalového inventáře. O co více se Sammet věnuje svému bočnímu projektu Avantasia, o to méně kvalitní alba vydává jeho domovská smečka Edguy. A bylo to znát i ve Vizovicích. Jejích koncert byl takový sterilní. Ani neuškodil, ale ani příliš nenadchl. Během jejích vystoupení zazněly mimo jiné skladby Tears Of A Mandrake, Nobody´s Hero nebo Rock Of Cashel.

Závěr pátečního večera obstarali švédští elektrometalisti Pain, což je boční projekt multiinstumentalisty a producenta Petera Tägtgrena, který je znám především co by kytarista death metalistů Hypocrisy. Z jejích koncertního playlistu bych vybral otvírák Crashed nebo říznou Shut Your Mouth.

A to bylo pro pátek vše.