Masters of Rock ´15 – Vizovice 9. červenec, areál likérky R. Jelínka

Rok se s ro(c)kem sešel a v městě, kde švestka je posvátný strom a Valašský frgál národní jídlo, se konal ve dnech 9. – 12. července již 13. ročník rock/metalového festivalu Masters of Rock. Tím městem jsou Vizovice.

Lineup letošního ročníku byl hodně pestrý. Čítal kapely či interprety, kteří vyznávají tradice blues rocku přes punkery až po power/speed/heavy/thrash/symfony metalisty. A pestrá byla i skladba návštěvníků letošního ročníků. A to nejenom co se stylu oblékání či účesů týče, ale taky národnostní pestrosti. Už zde nebyla slyšet jen čeština, slovenština, polština, maďarština, finština, švédština, angličtina či němčina. Pod pódiem stáli Holanďani, Slovinci, Rusi, Ukrajinci, Belgičané, Amíci, Rakušané, Venezuelané, Španělé či Izraelci. Bohužel, areál není nafukovací a letošní ročník ukázal, co by se mohlo stát, kdyby přišlo ještě o 2 – 3 tisíce návštěvníků více. Kapacitně by to areál zvládal horko těžko. Proto si myslím, že pokud bude festival pokračovat ve stejném trendu, tj. neuhne z lineupu a budou na něm taháky jako Black Label Society, Nightwish nebo Within Temptation, tak bude příští rok vyprodaný a MOR se zařadí mezi takové festivaly jakými jsou Wacken Open Air nebo Colours of Ostrava, kde je to již tradicí.

Čest zahájit letošní ročník dostali opět domácí folkrockoví matadoři, skupina Fleret. Bohužel, se skupinou již nevystoupila ve Vizovicích oblíbená Jarmila Šuláková, která ve svém požehnaném věku odpočívá doma, ale i přesto přišlo na otvíračku několik tisíc návštěvníků. Plac byl plný ze tří čtvrtin, což je opravdu nevídané.

Fleret zahráli své oblíbené fláky a na závěr nesměla chybět pecka Zafúkané, kterýžto refrén zpíval jednohlasně celý areál. Rockeři opět ukázali, že mají romantické duše.

Po Fleretu nastoupil další „domácí“ zástupce, skupina Free Fall z Uherského hradiště hrající metal postavený hlavně na zpěvu Andrei Leové. Proti Fleretu se už plac trochu vyprázdnil, přesto se nestalo jako v minulosti, že by u zábran stálo 50 lidí! Na české neokoukané interprety měli docela slušný kotel. A slušně i zahráli. Jejích hudba byla rázná.

Prvním zahraničním interpretem byla německá symfony metalová skupina Xandria v čele s charismatickou Dianne van Giersbergen. Tento tradiční účastník festivalu předvedl svůj devítiskladbový set, ve kterém zazněly nejen starší kousky Ravenheart, Valentine či Cursed, ale i skladby z posledního alba Sacrificium prezentované songy Stardust nebo Nightfall.

Na boční tribuně si rozbalila své nádobičko neúnavná rockérka Nicky a i se svým hudebním ansáblem pařila jako o život. Další dny už doprovodný ansábl odpadl, ale Nicky to táhla celé 4 dny sama (někdy zase s doprovodem) až do úplného konce. Myslím, že by měla dostat od pořadatele mimořádné ocenění. Třeba Řád Rudolfa Jelínka za chrabrost, odvahu a výdrž.

Na řadu přišli dánští melodičtí deathmetalisti Mercenary. Tato skupina se vrátila do Vizovic po 4 létech a předvedla ve svém hodinovém setu energickou hudbu, která není špatná, ale tolik nelákala. Část návštěvníků se šla raději věnovat jídlu a osvěžení. I když, osvěžení nastalo před samotným koncertem pro všechny, protože přišel první a zároveň poslední větší deštík. Ale rockeři nejsou z cukru, proto je to nemohlo rozházet. Další dny už se déšť Vizovicím vyhýbal jak čert krucifixu.

Asi největší hudební překvapení přišlo na řadu o půl 6. Na pódium totiž nastoupila skupina The Gentle Storm, což je hudební projekt Arjena Lucassena a Anneke van Giersbergen (nemá nic společného s Dianne z Xandrie). Toto hvězdné uskupení předvedlo jedno z nejlepších vystoupení, jaké vůbec na letošním Mástru zaznělo. V playlistu měla skupina jak songy ze zatím jediného vydaného alba The Diary, tak skladby od The Gatheringu (bývalá skupina Anneke), či songy projektu Ayreon. Tento koncert mě pohladil po duši.

Na kytaru v The Gentle Storm hraje teprve 23 letá Merel Bechtold. Už v tak mladém věku bylo slyšet, že je to mimořádný talent.

A pařil i band Nicky´s Hurican´s, který rozšířila další prsatice.

Dalším čtvrtečním interpretem byl americký powermetalový band Kamelot. A pod pódiem to začalo vřít. Areál se hodně slušně zaplnil.

Playlist Kamelotu byl poskládaný převážně z osvědčených fláků jako March of Mephisto, Ghost Opera nebo Forever . Ale zazněly i novinkové kousky Insomnia nebo Veil of Elysium z dva měsíce staré placky Haven. Koncert měj náboj, i když zvukově to nebylo úplně dokonalé.

Zakládajícím a jediným stálým členem skupiny Kamelot je kytarista Thomas Youngblood, který opět předvedl mimořádné kytarové umění.

Po Kamelotu nastoupil „veterán“ Udo Dirkschneider se svým souborem U.D.O. Taky U.D.O. vydali letos novou desku Decadent a i oni toto album přišli představit vizovickému publiku. Z něj pak zazněly songy Speeder, Decadent nebo Pain. Na přídavek si U.D.O. vystřihli 3 songy z éry Accept a to Metal Heart, Fast as a Shark a Balls To The Wall, kteroužto melodii pěl celý areál až po spodní výčepy a stánky s gyrosem.

Skupina má ve svém středu dva kytaristy světové extraklasy, Rusa Andreye Smirnova a Fina Kasperi Heikkinena. Oba předvedli opravdu mimořádný výkon. Bohužel, to samé se nedá říct o rytmice. Bubeník Sven Dirkschneider měl občas problém s rytmikou, a to hlavně v přechodech, kde se ztrácel.

Vrcholem čtvrtečního večera byl bezpochyby koncert holandské festivalové stálice Within Temptation. Skupina v čele s Sharon den Adel předvedla opravdu perfektní show. Až si mnozí myslí, že to vše hrálo z playbacku. Samozřejmě, úvodní Paradise(What About Us?) byla částečně z playbacku, protože druhý hlas zpívá Tarja Turunen (viděl ji tam snad někdo na pódiu?) a samply používá z playbacku dneska skoro každá skupina hrající symfonický metal, ale hlas Sharon byl autentický.

Within Temptation použili pódiovou stage k albu Hydra, přesto z této desky zazněly jen 2 skladby. Dangerous a And We Run, což je dost málo. Ale zahráli pecky jako Faster, Ice Queen nebo Mother Earth, čímž fanoušky určitě obšťastnili.

Poslední Bloodbound už jsem nedal. Před námi byly ještě 3 dlouhé dny plné hudby a krom toho byla kosa, že mrzly i uši. Cestou do postele jsem ještě zkoušel sahat na auta, jestli na nich není námraza. Nebyla. Ale bylo max. 6°C. To jsme ještě mohli být rádi, protože na Šumavě bylo údajně -4°C.

Pokračováni příště.