Masters of Rock ´15 – Vizovice 10. červenec, areál likérky R. Jelínka

Druhý den festivalu Masters of Rock pokračoval ve stejném metalovém běsnění jako ten čtvrteční hodně našlapaný den.

Ačkoliv se to nezdá, tak se v pátek ve Vizovicích představilo 5 mimořádných světových kytarových virtuosů. Ale vezmu to pěkně popořádku.

První dvě kapely jsem vynechal z důvodů ranních procedur jako je procitnutí, ranní očista celého těla a snídaně. A tak jsem dorazil až na Kanaďany Anvil. Tato metalová legenda dostala dle mne hodně nedůstojný čas na prezentaci svého umu. I když české Turbo (existuje i polské), které vystupovalo před nimi, mělo údajně plný plac až za mixpult, tak na Anvil se přišlo podívat asi 5000 fanoušků. Vystupovat v čase oběda není zrovna prima time.

Skupina Anvil existuje již od roku 1981 a byla u toho, když se na severoamerickém kontinentě začala formovat Power/thrash metalová komunita. Vždyť ve stejném roce jak Anvil, vznikly soubory jako Anthrax, Metallica nebo Slayer. Ale shoda nepříznivých okolností způsobila to, že tito průkopníci kanadského Heavy Metalu to nedotáhli stejně daleko jako jejích soukmenovci ze Států. Z původní sestavy Anvil dnes zůstali v souboru jen bubeník Robb  Reiner a kytarista Steve „Lips“ Kudlow. Z kvarteta se skupina zeštíhlila na trio, ale Lips stačí na kytarové party sám, takže není třeba další kytarový doprovod, i když s dalším kytaristou by byla jejích hudba hutnější a barevnější. Lips Kudlow je excelentní kytarista, což ve Vizovicích předvedl na plné čáře. A je taky skvělý showman.

Anvil přehráli ve svém padesátiminutovém bloku skladby převážně ze svého druhého, nejúspěšnějšího alba Metal On Metal (1982), a tak zazněly songy jako March of the Crabs, 666, Mothra a samozřejmě nesměla chybět ani titulní Metal On Metal. Zatím poslední album Hope In Hell vydali Anvil před dvěma roky a i z tohoto alba zazněly v setlistu songy jako Badass Rock´n´ Roll nebo titulní Hope In Hell.

Dalším souborem s mimořádným kytaristou, který se v pátek na Ronnie James Dio stagei představil, bylo „mezinárodní“ metalové těleso Serious Black. Tento band tvoří hodně ostřílení muzikanti. Za bicí soupravou sedí Němec Thomen Stauch, který držel 15 let rytmiku u Blind Guardian. Za klávesy stál rakovnický rodák Jan Vacík, na basu hraje v Serious Black vzduchovými kompresory ošlehaný Mario Lochert, jenž hraje současně ve skupině Emergency Gate.

Největším esem v Serious Black je excelentní kytarista a klávesák Bob Katsionis. Tento rodák z řeckých Athén je znám především ze svého působení ve skupině Firewind, kde i po boku Guse G. předvádí svou výjimečnost. V setlistu Serious Black zazněly skladby ze zatím jediného vydaného alba As Daylight Breaks (2015). K slyšení byly songy jako Akhenaton, I Show You My Heart nebo Listen To The Storm.

Když se řekne jméno Gus G., tak každý kytarový nadšenec zpozorní, protože tento Řek je dvorním kytaristou Ozzyho Osbournea a taky hlavním kytaristou ve skupině Firewind. Méně znalí taktéž ví, že Gus G. má i svůj sólový projekt, s kterým dorazil i do Vizovic na Masters of Rock. Za mikrofonem jej doprovodil Henning Basse, jinak zpěvák, který zpíval v souborech Metalium, Brainstorm a Sons of Seasons. Koncertně se taky mihnul v Gamma Ray nebo Firewind.

Koncertní setlist projektu Gus G. obsahoval převážně skladby z druhého sólového alba I Am The Fire doplněné o covery skupin Firewind, Dream Evil a megahit Crazy Train ze „šuplíku“ Ozzyho Osbournea. Ke koncertu Guse G. třeba říct, že to byl pro mne opravdový zážitek. Ze všech kytaristů, kteří se ve Vizovicích prezentovali, mi tento utkvěl v paměti nejvíce. Hlavně závěrečný song Crazy Train. To bylo tedy něco.

Po kytarových mázích se předvedla americká rapmetalová smečka Dog Eat Dog. Tento soubor měl ve Vizovicích premiéru, i když v České republice vystupuje poměrně dost často. Skupina kolem zpěváka Johna Connora, baskytaristy Davea Neaborea, bubeníka Brandona Finleye a saxofonisty Scotta Muellera vznikla již před pětadvaceti léty a za dobu své existence vydala pouhopouhé 4 alba. Po roce 2000 byla skupina v mírném útlumu, přesto úplně nezmizela z podvědomí svých fans.

Na Mástru předvedli Dog Eat Dog přímočarý rapmetal, který si našel i zde své fanoušky. Zazněly songy jako Rocky nebo Who´s The King?. Vyznavači powermetalové školy vyplnili jejích koncertní čas doplněním tekutin a pochutin.

Někteří návštěvníci festivalu MOR se dokonce ocitli ve filmu Scream.

Po rapmetalu přichází na řadu holandská Thrash school v podání skupiny Legion of the Damned. Tento tradiční účastník festivalu Masters of Rock opět předvedl Thrash metal na vysoké úrovni. Jejích 75 minutový koncert byl pln vypalovaček jako Son of The Jackal, Death´s Head March, Bleed For Me nebo Pray And Suffer.

Při koncertě Legion of the Damned se konečně vytvořil i pořádný Mosch Pit.

Sestava Legion of the Damned se za poslední roky již ustálila. A tak mohla skupina podat velice kompaktní výkon. Škoda, že nebylo na hlavní stagei takových přímočarých kapel letos na Mástru více. Krom Legionu už to byli jen domácí Six Degrees of Separation a Řekové Septicflesh.

Přichází jedenadvacátá hodina a areál likérky R. Jelínka se zaplňuje do posledního místečka. Na řadu totiž přichází švédská heavy/power metalová festivalová stálice, skupina HammerFall. A HammerFall určitě nikoho nezklamali, i když dle některých „metalistů“ se jedná o typický „Agrometal“. Budiž. Jejích názor kvituji, ale tito posměváčci by si měli uvědomit, že HammerFall vždycky přitáhnou fanoušky, což se o jejích mlátičkách z undergroundu říct ne vždy dá.

HammerFall odvedli za 75 minut, které měli k dispozici, opravdu parádní výkon. Zazněly songy jako Threshold, HammerFall, Renegade či hitovka Hearts on Fire. Z aktuálního alba (r)Evolution (2014) zazněly 3 songy: Hector´s Hymn, Bushido a Live Life Loud.

Koncert HammerFall lze zařadit na letošním Mástru k těm lepším, což potvrzoval i hodně slušný mezinárodní kotel pod pódiem.

Páteční hvězdou byl bezpochyby Ozzyho ex-kytarista Zakk Wylde (žádný Zakk Smith, jak jej prezentoval Tomáš Kraus ve VIP zprávách na Primě), který dotáhl do Vizovic svůj hudební hvězdný projekt Black Label Society. A Zakk to, že je megastar, dokazoval ještě dříve, než se objevil na stagei. Jeho 8 řad Marshallu budilo značný respekt. Vždyť jeho limitovaná edice Marshall hlav, kterých měl Zakk k dispozici šestnáct, stojí více než nový Mercedes-Benz Třídy C.

Bohužel se potvrdilo nepsané pravidlo Mástru. Kytarové hvězdy zajímají ve Vizovicích jen hrstku fanoušků. To samé bylo předloni u Malmsteena. Lidi začali houfně odcházet nebo šli raději poslouchat kapely na B-stage. Wylde předváděl, že je opravdu výjimečný kytarista, kterých po Zemi nechodí mnoho, ale jeho kytarová onanie nebavila už ani rockové kytaristy a to je teda co říct. Samozřejmě se našli tací, kteří si jeho koncert užili, ale těch bylo tak třetina proti fanouškům HammerFall. Těžko říct, kde je chyba. Bude to asi v samotných skladbách Black Label Society. Jejích songy nejsou chytlavé, nemají dynamiku, chybí jim výraznější harmonie. A taky bude problém v tom, že tito „hvězdní“ kytaristé hrají jen pro sebe a ne pro fanoušky. Na pódiu se předvádějí, jací jsou rychlí, úchvatní, výjimeční, uhvízdaní, ale chtějí právě toto fanoušci vidět a slyšet? Ano. Někteří chtějí.

Na začátku jsem slíbil 5 výjimečných kytaristů, kteří v pátek vystoupili na Ronnie James Dio stagei. Tím pátým byl Dario Lorina, mladý, opravdu jedinečný kytarista, který ale bohužel nedostal prachžádnou šanci předvést svůj kytarový um. Stál hodně ve stínu Zakka Wylde a jen mu hrát „beklajd“. Ale když vzpomenu, jak začínal takový Steve Vai u Franka Zappy, kde taky hodně dlouho čekal na svou příležitost, a jaký je to dneska kytarista, tak třeba za pár let bude Dario stejná hvězda, jako dnes Wylde…to asi moc předbíhám.

Poslední Septicflesh už jsem nedával. Byla zase zima, že drkotající zuby by naklepaly i kosu.

Pokračování příště.