Není mnoho hudebníků, kteří svým odkazem zasáhli tolik generací najednou. Není mnoho umělců, kteří by se ještě za života stáli legendami.
A právě takovým velikánem je Richard Hugh Blackmore, všem známý jako Ritchie Blackmore. Ale o co větší umělec, o to komplikovanější osobnost.
Ale vezmu to od počátku.
Kdo by neznal skupinu Deep Purple? Kdo by neznal jejích hity jako
Smoke On The Water, Child In Time, Hush, Black Night, Fireball, Woman from Tokyo a další?
Skupina Deep Purple prodala za svou hudební kariéru několik milionů desek. Kolik skupin nebo muzikantů se může pyšnit takou prodejností?
Ale jak už to v životě bývá, o co více peněz a slávy, o to více hádek a rozepří.
V polovině sedmdesátých let se skupina Deep Purple stává monstrózním Goliášem. Ale i když je kapela na vrcholu slávy, má za sebou davy příznivců a fanoušků, v kapele to vře jak v tlakovém hrnci. Ritchie čím dál více přetrhává svá pouta s kapelou, pokud ještě nějaká jsou. Pohoda v kapele je ta tam. Proto jsou z rozjetého vlaku odejiti Ian Gillan a Roger Glover, které nahradili další velcí muzikanti. David Coverdale a Glenn Hughes.
Nově složivší kapela se rozjíždí k ještě větším výšinám. Vyprodává stadióny, prodejnost desek neustává. Skupina dosáhne Olympu.
Ale bohužel, situace ve skupině se opakuje. Tentokrát jsou spory ještě větší. Ale jsou to spory mezi Coverdalem a Hughesem. Oba totiž zjistili, že mezi nimi plane taková nenávist, že by její žár zastínil i tisíc sluncí, a napětí mezi Gillanem a Blackmorem bylo jen takové malé pošťuchování na pískovišti o bábovičky. Glenn Hughes začal pozvolna přebírat ve skupině tvůrčí díl a skladby tíhly více k funky, což se nelíbilo nejen Coverdalovi, ale hlavně Blackmorovi, který funky přímo nesnáší. A tak byl Ritchie odstaven na vedlejší kolej. Jeho skladby byly jednohlasně odmítány a třeba skladba „Black Wheel Of The Family“ (Černá ovce rodiny – jak příznačné) mohla uzřít světlo světa až v novém působišti Ritchieho. Skupina Deep Purple se pomalu odkláněla od syrového hard rocku ke složitějším skladbám. A tak se stalo, co se stát mělo.
Po albu Stormbringer, kterou Ritchie nazval „sračkou“ a „hudbou na leštění bot“, z kapely Blackmore odchází a zakládá rytířsko-rolnický metalový spolek Rainbow. Kapelu, kde by byl jen on šéfem a „nějaký“ Glenn Hughes by mu neurčoval, co má a co nemá hrát.
Jako doprovodné muzikanty si do svého bandu vyhlídl skupinu Elf, která předskakovala v minulosti právě Deep Purple, a jejíž vokalista James Ronnie Dio Blackmora natolik učaroval, že neváhal ani minutu, koho postavit za mikrofon. Kytaristu prachsprostě vyhodil a ujal se vesla pod svou značkou „Ritchie Blackmore´s Rainbow“. Tato sestava měla ale jepičí život. Po vydání debutové desky „odchází“ zbylí členové ex-Elf, kromě Dia, který s Blackmorem zůstane ještě tři roky. Pak jej Ritchie vyhodí taky. Vadí mu jeho texty, které jsou o strašidlech, dracích a démonech, což se do poprockové koncepce Ritchieho moc nehodilo. S Diem letí z kapely i ostatní členové, kromě bubeníka Cozyho Powella.
Na samém konci 70-tých let začíná nová hudební etapa skupiny Rainbow, která má tíhnout k více hratelným skladbám pro rozhlasové stanice. Ritchie hledá i podobný typ zpěváka, který by měl s hitovkami zkušenosti. A tak oslovil Angličana Grahama Bonneta, který už měl za sebou poprockovou kariéru ve skupině Marbles. Jeho krátký střih a letecké brýle bylo to pravé ořechové, což Ritchie zrovna hledal. Jako baskytaristu si vybral starého známého Rogera Glovera, kterého v minulosti vyšplouchl právě z Párplů. Tato sestava stačila natočit jedno „hitové“ album Down To Earth, které je pokládáno za špatný vtip Blackmora. Ortodoxní fanoušci Blackmora jej sepsuli, a tak se Ritchie rozhodl udělat zase změnu. Bonneta vykopl. Důvodem byl právě jeho krátký střih. Doslova prohlásil: „Jak může zpěvák s tak krátkými vlasy zpívat v rockové kapele?“ S Bonnetem odešel z kapely i Powell, kterého zlanařil Michael Schenker do svého bandu. (V roce 1998 Cozy Powell umírá při autonehodě).
A tak Blackmore (po kolikáté již) dává dohromady nové Rainbow. Tentokrát vyráží na lov do Spojených států, kde uloví profesora bicích, metalového harcovníka, Bobbyho Rondinelliho. A na post zpěváka si Ritchie vybral dalšího amíka Joe Lynn Turnera. Za klávesami Ritchie ponechal Dona Aireye, který hrál na již zmiňovaném albu z roku 1979.
A tak začíná nová etapa skupiny Rainbow. Dalo by se říci, že ta nejúspěšnější, aspoň, co se z pohledu prodejnosti alb týká. Vždyť album Difficult To Cure z roku 1981 dosáhlo 3.místa na žebříčku v UK a Straight Between The Eyes z roku 1982 bylo 5. na žebříčku prodejnosti v UK.
I v tomto období se kapely nevyhnuly personální změny. Věčně nespokojený, egocentrický Blackmore mění bubeníky a klávesáky jak ponožky.
V roce 1984 je znovu obnoven Deep Purple v klasické sestavě. A tak Blackmore rozpouští svůj mateřský band Rainbow a přidává se ke Gillanovi, Lordovi, Paiceovi a Gloverovi, aby načala nová etapa ikony hard rocku 70-tých let, skupiny Deep Purple. Skupina se prý nedala dohromady pro peníze, ale protože jim chybělo společné hraní. Ale jakou roli v tom sehráli manažéři jednotlivých členů kapely, to už se nikde nepíše.
Párpli natáčí přelomové album Perfect Strangers, které se stane jedno z nejúspěšnějších v historií skupiny. V Anglií jsou pátí a v USA sedmnáctí na hudebním žebříčku. Album mělo samozřejmě velice slušný komerční ohlas, avšak letité spory mezi Gillanem a Blackmorem se opět vyostřují, což mělo za následek, že spolu už nemohli být ani v jedné místnosti. Když se natáčelo album The Battle Rages On, chodil Gillan do studia natáčet zpěv, až když už tam Blackmore nebyl. Blackmore vyčítal Gillanovi jeho lásku k whisky a jeho zpěv se mu taky nelíbil, což dával hlasitě najevo. Gillan zase vyčítal Blackmorovi jeho nadřazenost nad ostatními. Veřejně taky prohlásil: „Když musím s někým spolupracovat, tak chci, aby se ten dotyčný choval normálně, a ne jak zvíře, které mě přivádí k nepříčetnosti.
A tak 17. listopadu 1993 odehrál v Helsinkách Ritchie Blackmore poslední koncert s Deep Purple. Ale následné plánované tour po Japonsku by bez kytaristy jaksi nešlo. A tak celé turné po Japonsku odjel s Párply kytarový velikán Joe Satriani. Po turné si Párpli našli nového stálého kytaristu Steve Morseho, který je z kapelou dodnes. Ale to je jiná kapitola.
Po odchodu z Párplu reinkarnuje Ritchie Blackmore svou rodinu Rainbow. Ale jako doprovodné muzikanty si nevezme nikoho z minulých sestav Rainbow, ale zcela neznámé muzikanty. Nové album vychází v roce 1995. Bohužel, comebacková novinka je jen odleskem staré slávy. Kapela desku propaguje na evropském turné, ale žádná sláva to nebyla. A tak Blackmore nadobro rozpouští Rainbow a začíná se věnovat renesanční hudbě. Se svou budoucí ženou Candice Night založí hudební projekt Blackmore´s Night, jež se pohybuje na pomezí komerčně široce stravitelném popu, romantické renesanční muzice, umírněné rockovým kořením. A tento projekt už funguje 13 let. Zajímavé je, že manažerkou skupiny je Ritchieho tchýně Carole. A toto spojení Ritchie – ženy, funguje.
I když je Ritchie označován jako věčně nespokojený, popudlivý, uzavřený egocentrik, s ženami si rozumí dobře. Na začátku jeho hudební kariéry, ještě před vznikem Deep Purple, pobýval nějaký čas v Německu, které skýtalo zvláště v 60. létech pro britské muzikanty slušnou možnost obživy. Vzpomenu třeba Beatles, kteří si na začátku šedesátých let užívali v Hamburku. A právě v té době se Ritchiemu narodil syn Jürgen. Ritchie často vzpomíná na tuto dobu a stále se do Německa rád vrací. A tento syn je novým vodítkem ke skupině Rainbow.
V roce 2009 se sešli bývalí hráči skupiny Rainbow a rozhodli se oživit tuto rockovou legendu. Bohužel, Ritchie Blackmore neměl zájem, tak se postu kytaristy ujal jeho dnes již 46-letý syn Jürgen. Jestli to byl jen reklamní tah nebo je Blackmore junior k nepoznání od Ritchieho, to ať už posoudí každý sám.
Mikrofonu v obnovených Rainbow se chopil nezdolný Joe Lynn Turner, za bicí se posadil Bobby Rondinelli a kláves a baskytary se chopili Paul Morris a Greg Smith z poslední comebackové sestavy.
Takže Duha ožila. A nebylo by správné používat „taťkovo“ jméno, tak se jmenují Over The Rainbow.
15. dubna 2010 je možno tuto obnovenou sestavu vidět živě v Praze v Retro Music Hall a o den později ve Zlíně v Masters of Rock Café.
