V sobotu 26.července se od 18:00 konal v Novém Jičíně na Skalkách již 11. ročník hudebního festivalu Jičínfest.
Tento regionální festival má nejen dlouholetou tradici, ale taktéž vysokou kvalitu, co se zázemí týče. Vystupují zde sice „jen“ skupiny z okresního přeboru posílené o nějakého toho protřelejšího a mediálně známějšího „druholigového“ hráče, ale za ty roky vyrostl Jičínfest svou kvalitou k okresním špičkám. Bohužel, v Česku je přefestivalováno (trochu obehrána písnička, že?), proto jsou návštěvy letos na hudebních akcích takové, jaké jsou. Každá vesnice má své vesnické slavnosti (ať už to pořádají hasiči, myslivci, pytláci, včelaři, rybáři, koňaři, instalatéři, zedníci nebo hvězdáři), kde vystupuje nějaká ta místní hudební partička. Každý trochu ambiciózní hudební fanda si pořádá svůj vlastní pidifestival, každá rádobykapela si uspořádá „svůj“ soukromý hudební večírek, kde pak vystoupí těsně před hlavní hvězdou, kterou si povětšinou zaplatí ze svých peněz. To, že tato akce jim prodělá i gatě, je zas tak moc nesere. Jsou mladí, krásní a mají vysoké ega, tak proč by se nepředvedli před svými fanynkami, že? A zde je zakopaný pes. Každý víkend je v jednom kraji 10 i více hudebních akcí a lidi se nemůžou naklonovat, aby byli všude. Proto chodí a nechodí. Je to nevyzpytatelné. Pořádat dneska hudební akci je jak sázet v loterii.
Letošní ročník Jičínfestu, jako už všechny předchozí, moderoval Milan „105 kg“ Krajčí z rádia Rock Max. A tím je už dána vysoká kvalita. Milan neplácá nesmysly. Hudbě rozumí a je vždy nad věcí. Jeho improvizované vstupy, do kterých přidá občas i toho svého humoru, mě opravdu baví. Jeho slavná festivalová hláška: „Ukaž kozy“ už zlidověla, ale to patří jinde. Znalí ví.
Popisovat kvalitu jednotlivých souborů, které letos vystoupily na Jičínfestě, fakt nemá smysl. A to z jednoho prostého důvodu. Všechny skupiny, bez výjimky, byly kvalitní! A to nejen na hlavní stagei, kde vystupovali i dva hudební hosté ze Slovenska, ale i na druhé stagei, kde to v minulosti občas skřípalo.
Co mi ale vadilo, byli securiťáci. A to ne z důvodu, že by byli až přehnaně ambiciózní, ale naopak. Byli až přehnaně flegmatičtí. Když měli nějakého fanouška, který bořil zábrany, zpacifikovat, protože hrozilo, že by mohl zranit sebe nebo někoho dalšího, tak jej málem prosili na kolenou, jestli by ze zábran nezeslezl. Jinde to řeší radikálně. Problémovému fanouškovi strhnou z ruky pásku a vyvedou jej ven mimo areál. Ale na Jičínfestě se s ním bavili jak maminka se zlobivým synáčkem, který opakovaně kope do dveří, protože nedostal lízátko.
Vrcholem všeho bylo, když si jeden fanoušek lehl pod skákajícího bikera, který měl co dělat, aby na něj nedopadl. Securiťáci na to jen čučeli, jak Klausova ochranka v Chrastavě na airsoftového střelce Vondroušku a nehnuli ani brvou. Nakonec musel zasáhnout hlavní pořadatel, který toho „sebevraha“ osobně vyvedl. No, neměli to na starost právě securiťáci?
Z Bělotína dorazila mladá, ale velmi kvalitní symphony-metalová partička Passion Of Hate.
Bohužel, jejích kvalitní vystoupení viděla jen hrstka fanoušků. Což je škoda, protože se zde možná představila budoucí hvězda. Ale to jen spekuluji.
Frenštátští Off Axis s opravdu vynikajícím bubeníkem stali za to dorazit na Skalky včas.
Včas ale určitě dorazily „modrovlasé“ fanynky Mira Šmajdy.
Elektro-metaloví novojičíňáci Public Relations taky nebyli od věci. Svůj hudební ranek předvedli v plné nahotě. Bez skrupulí a zbytečných pozlátek. Trochu industriál, trochu Neue Deutsche Härte.
Host festivalu – Miro Šmajda a jeho doprovodný band.
A Šmajda má dost slušnou fanouškovskou základnu, i když hudebně ještě nedozrálou, zato hodně hlasitou. Místy jsem si připadal jak na koncertě Beatles v šedesátých létech (viděl jsem to v televizi).
U Miry mi vadilo to jeho: „Choďme, všetci ruky hore!“ Přeložím: „Pojďme, všichni ruky nahoru!“
Naštěstí, bikeři „ruky hore“ nežádali.
A i když se na ně přišlo podívat celkem dost diváků, přece jenom už se mi to zdá dost ohrané. Každý rok (nevím kolik přesně, ale snad 5 let?) stejná mimohudební atrakce? Co tak trochu změnu?
Po bikerách přišel na řadu další slovenský host, emo-screamo skupina The Paranoid.
A i The Paranoid mají své oddané fanynky.
Už jsem si pomalu říkám, že neuslyším: „Všeci ruky hore!“ Ale ani The Paranoid nezklamali. I z jejích úst vyšlo otřepané: „Choďme, všetci ruky hore!“
Hodně kvalitní hudební partičky dorazila ze Vsetína. Progresmetaloví Ascendancy mě fakt dostali. V tomto hudební žánru se bahní mnoho českých a světových band, ale Ascendancy svůj styl opravdu umí.
Z Oder dorazili se svým menu rockoví Menu 65.
Dalším bandem, který stál za poslech, byli petřvaldští Animals In Town, hrající hudební směs rocku, metalu, funky a taky trochu progrese. No prostě crossover.
Tak nám skončil další ročník Jičínfestu. Tento festival dává příležitost začínajícím a mladým kapelám, aby věděly, co je v showbussinesu čeká a nemine. A vo tom to je.
