Jičínfest 2012 – Amfiteátr Skalky 28.červenec 2012

Poslední červencovou sobotu se v Novém Jičíně Na Skalkách konal již 9.ročník hudebního festivalu Jičínfest.

Jičínfest je stavěn na regionálních rockových kapelách, který, jako každý rok, okoření nějaká věhlasnější smečka. Letos se této pocty dostalo partě okolo matadora Tomáše Hajíčka a jeho bandu Krucipüsk.

Již několik let má tento fest i dvě „stejdže“. Hlavní, na které se představuje to lepší a tzv. Bandzone.cz stage, kde hrají kapely, které na svou větší šanci teprve čekají.

Rozjet letošní ročník na b-scéně dostali všanc kopřivničtí blackmetloši Přítel Belial. Popravdě, na rozjezd to bylo dost slabé. Skupina se sice snažila, ale bez basy to bylo jak jíst vepřo, knedlo, zelo bez zelí. Bylo to suché. A nepomohl ani „namaštěný“ zpěv.

Rozjezd na hlavní stagei si již loni vybojovali novojičiňáci Drzý čert. Zajímavostí je, že tento band se prezentuje jako thrash-black metalová kapela, ale já tam toho blacku slyšel opravdu poskromnu. Zpěvák nezpíval, ale řval. Bohužel ani ten řev nebyl ze sfér hudebních, ale spíše by se hodil do amazonských deštných pralesů jako výstražný pokřik tamních indiánů.

Dalším bandem na béčku byli oderští Born. Skupina, která nezanechala v Novém Jičíně výrazného zářezu. Nudný rock alá čínský lyžař (Chinaski) s anglickými texty. Ale aspoň měli baskytaristu, což se cení. Když ne jinde, tak v okrese Nový Jičín určitě.

Během vystoupení Bornu jsem si zašel na gyros, který mě tahal za nos jak magnet. Dal jsem si ho v tortille, což jsem ale neměl, protože ta byla gumová jak české olympijské holinky. Příště takovou chybu neudělám.

Pokračování na áčku obstarali neopunkéři s nepunkovým zpěvem Today Ashley z Kopřivnice. Skupina již byla hudebně o poznání lepší než její předjezdci z deštných pralesů a to hlavně díky bubeníkovi Hofixovi, který ale se skupinou odehrál poslední koncert. Loni jej mohli návštěvníci slyšet na béčku se skupinou Aperion, kde taky ještě bubnuje. A co bude v budoucnu se ještě uvidí. Chlapec má opravdu talent, který by bylo škoda utopit někde pod Štramberskou Trúbou.

Na Bandzone.cz stagei se mezitím připravoval „striptýz“ v podání příborských vagína-grindcoristů 8 dní venkova. Další bezbasová skupina zpestřila sobotní podvečer svými fekálními texty, kterým naštěstí nešlo moc rozumět, protože hráli ještě před 22 hodinou a v areálu Skalek bylo opravdu hodně mladistvých. Skladby jako Strč si tu piču do piče, ty pičo nebo Pornopsychobordel jsou jen pro ty opravdu nejotrlejší. A tato skupina obšťastní svými oplzlostmi příští rok hlavní stage! Zajímavostí na tomto bandu je, že skoro každý rok končí s hraním a každý rok hrají své úplně poslední vystoupení. A to už dobré 4 roky.

Naštěstí skupina The Squirm, která se po „osmi dnech“ prezentovala na áčku, byla o poznání poslouchatelnější. Jejích elektrometal řízly ethnem a doomem fakt bavil. Na pozici basy se představila sličná Víťa Kyselá, která ale nepůsobila vůbec kysele. Naopak. Se svými spoluhráči, v čele s frontmanem Aleshem A.D., zanechala v Jičíně nezapomenutelný hudební otisk. The Squirm byli důstojným předskokanem hlavní hvězdy večera, skupiny Krucipüsk.

Než ale začalo vystoupení headlinera, předvedli své umění freestylisti na svých „beemixech“. A bylo se na co koukat, i když občas někdo trochu poryl držkou zem.

Skupina Krucipüsk přivezla do Nového Jičína svůj 3 roky starý program. Tomáš Hajíček sice stále slibuje nové věci, ale je natolik zaneprázdněn hraním v divadle a svými sólovými projekty, že na nahrávání nového materiálu skupiny Krucipüsk už nezbývá čas. Dokonce si nechal narůst „ježišovský“ plnovous, aby splynul se svou muzikálovou roli. Na Skalkách působilo jeho vystoupení hodně usedle. Je vidět, že už má něco za sebou. Ale na čtyřiačtyřicátníka bych čekal více životní energie.

Po koncertě se Tomáš nechal ochotně vyfotit s fanoušky.

Program pokračoval ale dále. Na béčku vystoupily se svým tancovačkovým rockem jičiňáci Moravský výběr. Další z řady kapel, která jen stěží překročí s touto muzikou hranice okresu. Plusem bylo, že měli baskytaristu.

Jenže to nebyl zdaleka konec. Jeden z vrcholů sobotního hudebního klání bylo vystoupení pustějovské elektro-coreové smečky The Truth Is Out There. Skupina hrála s takovým nasazením, že bych se ani trochu nepodivoval nad tím, kdyby měli v backstagei uložené kyslíkové bomby a těmi se dopovali. Dokonce si myslím, že převálcovali i „tatíka“ Hajíčka. Na to, že skupina působí na české hudební scéně teprve rok, fakt masakr. Je vidět, že muzikanti jsou vyhraní ze svých mateřských souborů a do The Truth Is Out There si přenesli to nejlepší.

Posledním souborem, který jsme shlédli, byli na béčku další novojičiňáci Cohorta. Další kapela, která hrála bez baskytaristy. Copak je baskytarista/stka v okrese Nový Jičín nedostatkové zboží? Basa je stejně důležitý hudební nástroj jako kytara a bicí, proto by měla být v každé pořádné kapele!

Během vystoupení Cohorty se od západu blížily mraky černější než noční obloha a v dálce se blýskalo jak při prvomájovém ohňostroji, proto jsme to preventivně zabalili. A udělali jsme dobře. Ještě během cesty domů nás chytl slejvák, že ani stěrače nestačily odvádět vodu.

I tak musím říct, že Jičínfest je festival, který stojí za návštěvu. Prezentují se zde kapely, které to můžou dotáhnout klidně i za hranice Českého království. A pořadatelé dělají tuto akci pro potěšení a ne pro zisk. Za to jim velký dík.